Nejsevernější lékař přehled

19.01.2020

Už vůbec nevím, kde přesně jsem výtisk 1. vydání této knihy získala, zda v bazaru na DK, anebo v některém z internetových antikvariátů. Každopádně nešlo o knihu, na kterou bych měla "políčeno", ale o takovou, kterou jsem si přihodila k objednávce, "aby to stálo zato, když už platím poštovné" :-). Někdy se ukáže, že ta knížka navíc je lepší, než bych čekala, a že úmysl poslat ji po přečtení "do oběhu", nebudu moct splnit. A to je případ knihy "Nejsevernější lékař".

Asi by si na čtení ještě chvíli počkala, ale díky čtenářské výzvě se mi náramně hodila, protože ji napsal dánský autor; žádného jiného Dána jsem totiž neměla po ruce. To mi nikterak nevadilo – mám ráda knížky o polárních krajích a jejich původních obyvatelích, takže už proto jsem se rozhodla nepátrat po jiné dánské literatuře. A jsem moc ráda, že jsem si vybrala právě tuto knížku.

Bylo to moc hezké čtení, napínavé a hlavně psané od srdce. Líbilo se mi, že dánský lékař Aage Gilberg, který je autorem knihy, se s Eskymáky dokonale sžil, měl je rád a mnoho se od nich naučil. Ten vztah byl ale vzájemný a vlastně začal tím, že Aaage i jeho žena Lisbet byl v místní komunitě nadšeně přijati, všichni jim prokazovali úctu – ale zároveň byli nesmírně srdeční. Není divu, že když se Gilsbergovi po patnácti měsících museli vrátit do Kodaně, byli najednou rozčarováni z života, jaký dříve vedli a jsou nuceni opět vést. Ve společnosti plné přetvářky, podvodů, pomluv... ne, nemysleli tím, že by dánská společnost byla tak prohnilá, ve srovnání s jinými evropskými národy, ale naopak obrovský smysl pro přátelství, odpovědnost vůči rodině, čestnost a poctivost, které zažili u grónských Eskymáků v osadě Thule a okolí. Je ovšem otázka, jak to v těch místech vypadá dnes, po více než 80 letech od doby, kdy v Grónsku působil Aage. Jak se na tamním prostředí a lidech podepsaly změny životního prostředí, ale např. i turisté, kteří se dnes nevyhýbají žádnému koutu zeměkoule.

Kniha je doplněna fotografiemi, které jsou sice černobílé, ale vzhledem k době a podmínkám, v nichž vznikaly, velmi kvalitní (napadá mě, co dnes, zda a jak vůbec v extrémních mrazech fungují digitální fotoaparáty :-)).

Zajímavý byl i doslov překladatelů, kteří se snažili najít i českého polárního lékaře. Povedlo se – a od dotyčného se dozvídáme o skromnosti a pokoře severských obyvatel, kteří s mnoha bolestmi čekají na svého lékaře i několik týdnů. Jaký rozdíl oproti rozmazleným Evropanům! Ovšem dodejme, že moje vydání knihy je z roku 1947; myslím, že dnešní poměry, kdy je ve městech lékáren téměř více než prodejen potravin, a přesto jsou lidé čím dál víc nemocní, by pan doktor, kdyby žil, asi jen tak nerozdýchal.

Jediná "vada", kterou jsem na knize našla a která vlastně slouží knize ke cti, bylo toto: můj výtisk byl ještě předtím, než se ke mně dostal, čtený asi už mnohokrát, a tak nejenže na poměrně tuhých a odolných stránkách vznikly oslí růžky a některé listy se uvolnily, ale musela jsem dávat velký pozor, aby se mi brožovaný výtisk úplně nerozpadl v rukou :-). Všem zájemcům o polární kraje vřele doporučuji, pokud knihu seženou. Svůj výtisk ale do oběhu už nepošlu, hned mu jdu najít místo v knihovně :-).