Největší rozkošnice přehled

07.09.2024

„… sama si hrát je potíž, pata na noze vůbec není zajímavá a prostředník na ruce si ohýbej jak chceš, hořela jsem po opravdovém milování.“

Titulní novela barvitě, popisně až poeticky vypráví o osudech jisté „profesionální dárkyně potěšení“. V podstatě beletristický obraz své doby nahlížející do domácností, dvorů a veřejných bordelů. Byť se to často věnuje věcem uzavřeným v místnostech a skrývaných ve veřejném tichu a temnotě, vyloženě erotické to není. Spíše o erotice a postavení určité části žen v japonské společnosti 17. století.

„Když se nad světem zamyslím jako žena, musím říct, že muž z gruntu slaboch je v něm asi tak to nejsmutnější.“

Druhá část se skládá z pěti povídek, zaměřených trochu více na humor, ale primárně opět na mezilidské (romantické) vztahy, včetně gay vztahů (jsme pořád v 17. století, kdyby se někdo chtěl ohánět tradicemi starých časů).
Titulní novela je mnohem popisnější, povídky jsou naproti tomu trochu živější a svižnější. V obou případech jde ovšem o krásu slova, až básnický styl vyprávění, popisnost a dobovou ukázku určitých témat a věcí.

„Jak je vidět, kdo žije jen pro lásku, neujde hanbě v očích lidí…“

3,5*

26.02.2024

Pro seznámení se základy japonských písemných památek výborné dílo, četba pro současného čtenáře je náročnější, postrádá děj, ale nabízí spoustu reálií a seznamuje nás skrze vyprávění s nejstaršími ženskými povoláními v starověkém Japonsku a složením japonské společnosti.