Někdo mě chce zabít přehled

31.05.2024

Ladislav Mňačko (letos to je 30. výročí jeho smrti), byl postavou rozhodně rozporuplnou, zato plnokrevnou - zažil si i koncentrační tábor a útěk z něj, následovala účast v povstání, po válce byl byl dlouhá léta špičkovým, prominentním novinářem, kritikem deformací socialismu a kultu osobnosti. Až po emigraci v 68. Pro mě osobně je a zůstane jedním z největších, pokud ne vůbec největším slovenským spisovatelem 20. století. "Smrt si říká Engelchen" a "Jak chutná moc" prostě zůstanou provždy. (K této dvojici bych přidal ještě skvělý "Noční rozhovor" a řadu povídek...)
Angažovaný. Břitký. Skvělý stylista. Polemický. Vášnivě angažovaný.

Leč hle, máme tu jeho emigraci a trojici v němčině vydaných románů, z nichž jeden byl nazvaný "Der Vorgang". Jeho titul byl do češtiny přeložený, tedy spíše přetlumočený poněkud kostrbatě a přímočaře coby "Někdo mě chce zabít". Nomen omen, název vystihuje v úplnosti vše, kolem čeho se děj vyprávění točí. Vyprávění v Ich-formě. Strach. Paranoia. Blud pronásledování. Nebo to vše není jen blud a vyšinutá psychika?

Na mě osobně tento text působil zvláštním, až skoro nepříjemným dojmem. Je netypicky chladný, pitevní. Jako by byl psán na zakázku, jako by autor dostal zadání "napiš nám tady (za tolik a tolik západoněmeckých marek) thriller. Ale žádnou politiku tam nechceme, to si naše publikum nežádá, z té je unaveno!"

A vskutku, "Proces" (to by byl překlad německého titulu "Der Vorgang" - byť je třeba uvážit, že význam je jiný, než u Kafkova "Procesu" - "Vorgang" označuje, průběh, vývoj od něčeho k něčemu a není to "Der Prozess", tj. soudní jednání) je zasazen do neučité země v neurčité době, se jmény neumožňujícími de facto určit národnost (Viktor, Alfred, Helena působí spíše jako počeštěná cizí jména. Je zde i důležitá postava, jež je lakonicky označená coby "Boss"...).
A jestliže se Mňačko vždy vášnivě zaobíral hlavně a převážně politikou, každý jeho text byl typický svou společenskou angažovaností (dlouho na straně socialismu bez deformací , řekněme), tak tady v románu najdeme pravý opak.

Je to soumračný, neurčitý, ryze subjektivní svět postupné (auto)vivisekce jedné paranoidní, rozpadající se osobnosti.

Leč měl jsem výhrady i jiné. Na jednoduchou detektivku je text až přiliš literární, přetížený psychologickými reflexemi a úvahami; děj pak zpomalený, přílišně lineární a poměrně nekomplikovaný (vzpomeňme přitom na dechbroucí zvraty v dílech hvězd francouzského detektivního románu z téže doby, jako byl Japrisot, nebo Boileau-Narcejac!). Naopak na velký psychologický román je zas námět, syžet a koneckonců i vyvrcholení až příliš brakové.

Autor nic neztratil ze svého vynikajícícho stylu, dočetl jsem knihu vcelku s chutí, leč...

p.s. Zajímavost: "Der Vorgang" byl zfilmován (v západoněmecké produkci) v roce 1973 Fritzem Umgelterem, s Horstem Frankem a Klausem Schwarzkopfem v hlavních rolích. Na scénáři spolupracoval rovněž Ladislav Mňačko.

12.08.2023

"To že jsem paranoik ještě neznamená že po mně nejdou," zněl starý vtip.
Viktor se díky svým schopnostem vypracoval až na generálního ředitele obřího chemického koncernu. Taky svědčil v případu trojnásobné brutální vraždy, z které byl obviněn jeho ředitelský předchůdce. A taky přebral ženu kamarádovi, velice schopnému advokátovi, známému úspěšnými obhajobami těžkých zločinců.
Z původního pocitu, že ho někdo sleduje, se časem vyvinula těžká psychická porucha, kvůli které přišel o místo, manželku, přátele i klid. Nebo to nebyl stihomam, ale skvělá intuice, díky níž přišlo pochopení, odpuštění a vnitřní klid? Autor nechává na čtenáři, aby si odpověděl sám.
Jako základní koncept to nezní špatně, na mě to ale bylo moc ukecané, některé odstavce zněly jako opsané z psychologické příručky, a tak jsem přeskakovala, někdy víc někdy míň.
Podobné téma dvou pangejtů lidské psychiky skvěle a úsporně vystihl pan Zamjatin v povídce Čistá pravda (tu určitě doporučuju).