Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji přehled
Barbara Demick
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494947/bmid_neni-co-zavidet-obycejne-zivoty-v-s-Qbm-494947.png
5
403
403
Co když jsou noční můry vykreslené Georgem Orwellem v románu 1984 skutečné? Co kdybyste museli žít v zemi, kde by šlo naladit pouze jedinou vládní stanici? V zemi, kde by všechno bylo černobílé kromě rudých písmen propagandistických transparentů? V zemi, kde byste ve svém obývacím pokoji museli mít pověšený velký portrét prezidenta, abyste se mu na státní svátky mohli klanět? V zemi, kde by jiná než reprodukční sexualita byla zapovězena? V zemi, kde by špioni podobní Orwellově ideopolicii zkoumali na politických shromážděních vaši tvář, aby zjistili, jestli opravdu prožíváte to, co říkáte? Korejská lidově demokratická republika neboli Severní Korea je skutečná. Komunistický režim, který od roku 1945 ovládá severní polovinu Korejského poloostrova, je pravděpodobně nejhorší totalitní systém v moderních dějinách. Novinářka Barbara Demicková odhaluje v knize Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji nevídaná fakta o zemi a společnosti, o nichž toho zbytek světa mnoho neví. Sleduje osudy šestice lidí: tajně se scházejícího mladého páru, idealistické lékařky, malého bezdomovce, vzorné pracovnice továrny, která miluje Kim Ir-sena víc než svou rodinu, a její vzdorovité dcery. Demicková věnovala pečlivé rekonstrukci života v Čchongdžinu, městě zapovězeném cizincům, šest let. Jako zdroj informací jí sloužily rozhovory s uprchlíky, propašované fotografie a videonahrávky. Kniha popisuje chaos, který nastal po smrti Kim Ir-sena, suverénní nástup jeho syna Kim Čong-ila, zničující hladomor, v jehož důsledku zemřela odhadem desetina populace, i vlnu následných ilegálních útěků ze země. Kritika přirovnala knihu Barbary Demickové k Hirošimě Johna Herseyho a k Cestě Cormaca McCarthyho. Není co závidět znamená přelom v pomyslné sbírce publikací na téma totalitarismus.... celý text
Literatura faktu Příběhy Žurnalistika, publicistika
Vydáno:
2021
,
Kniha Zlín
Originální název:
Nothing to Envy: Ordinary Lives in North Korea, 2009
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (91)
Kniha je skvělá, výborně napsaná, o to víc zamrzí, že v ní jsou zjevné nesmysly, třeba ten, že se Jižní Korea v roce 1991 stávala největším vývozcem mobilních telefonů, možná tak o 10 let později, v roce 1991 ještě moc telefonů nebylo.
Každý, kdo si na náš zcela idylický život v ráji jménem Česká republika, stěžuje, by si měl přečíst tuto knihu. Peklo je Severní Korea, nejhorší země na světě. A to, že se válečný zločinec Putin s tímto zavrženíhodným režimem spojil, jen dokresluje jeho obludnost.
Velice obsáhlá kniha několika různých příběhů obyčejných lidí, kteří si v terorstátě jménem KLDR vytrpěli své. Severní Korea je v podstatě skvělou antropologicko-psychologickou studií. Mnoho věcí, které zazněly v knize, si stále nedokážu představit a znějí až neuvěřitelně, každopádně mi stačil už jen "brrr" pocit, který jsem zažíval od začátku až do konce. Severní Korea je fascinující ve své zrůdnosti. Jednou se tam chci podívat. Příběhy, atmosféra, kultura a celý systém KLDR je popsán velmi detailně, Evropan se ale nejspíš moc nebude orientovat ve jménech jednotlivých protagonistů..tedy alespoň mně to dělalo problém :)
Související novinky (3)
Knižní novinky (41. týden)
10.10.2021
Knižní novinky (38. týden)
19.09.2021
Knižní novinky (23. - 31. 5.)
22.05.2014
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji v seznamech
| v Právě čtených | 14x |
| v Přečtených | 536x |
| ve Čtenářské výzvě | 71x |
| v Doporučených | 74x |
| v Mé knihovně | 165x |
| v Chystám se číst | 516x |
| v Chci si koupit | 128x |
| v dalších seznamech | 10x |
Štítky knihy
útěk Severní Korea komunismus osudy lidí totalitní režimy hladomor oběti komunismu podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2014 |  Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji |
| 2022 | Jíst Buddhu |
Ač literatura faktu, tak čtivá jako beletrie. Obsahově však šílená, že zpovědi uprchlíků od Niny Špitálníkové působí jako Večerníček.
Předpokládám, že kníže pekel Lucifer chodil do KLDR na školení, ale když to viděl, pověsil své řemeslo na hřebík, rozpustil peklo a šel psát verše.
Zlehčuji to.
Když na konci 20. století zemře 2 milióny lidí hlady v jedné Zemi během pár let, je to naprosto strašné. Nebýt humanitární pomoci OSN, dopadl by hladomor asi ještě hůř. Jak pravdivě, byť cynicky řekla paní Songová "Všichni, kdo to nemohli přežít, už zemřeli". Horší je, že režim dál utrácí peníze za zbraně, vyhrožuje světu jadernou apokalypsou a lidé dál hladoví, umírají a mizí. Humanitární organizace tím, že dostávají k lidem základní pomoc, tak fakticky a paradoxně prohlubují tento stav, protože se režim o ně nemusí starat. Jinak to nejde a režim toho zneužívá. A tak to jede pořád dál, od roku 2011 s mladým Kimem, který však jede v tvrdých liniích svých krutých předků, takže šance na změnu je nula.