Nepotopitelný kapitán: Námořní bitvy v Tichomoří 1941-45 očima kapitána japonského torpédoborce přehled
Hara Tameichi
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326768/bmid_nepotopitelny-kapitan-namorni-bitvy-I4r-326768.jpg
4
14
14
Tato velice uznávaná válečná autobiografie se stala ve Spojených státech i v Japonsku bestsellerem. Historici si ji cení pro její pohled na hladinovou námořní válku v Tichomoří japonskýma očima. Její autor přežil víc než sto bojových plaveb proti Spojencům a v Japonsku se mu říkalo Nepotopitelný kapitán. Kapitán Hara popisuje, jak během druhé světové války velel japonskému torpédoborci ve všech velkých bitvách v Tichém oceánu – v zátoce císařovny Augusty, v Korálovém moři, při vylodění na Filipínách, u Guadalcanalu, u ostrova Savo a u Midwaye. V srpnu 1943, při plavbě Blackettskou úžinou, zpozoroval ohnivou kouli exploze blízko torpédoborce „Amagiri“ před svým torpédoborcem „Šigure“ a nařídil posádce své lodě, aby vystřelila na potápějící se torpédový člun PT-109, kterému velel poručík John F. Kennedy. Jako kapitán křižníku „Jamagi“ napínavě popisuje, jak sotva přežil jeho potopení spolu s bitevní lodí „Jamato“ při sebevražedné plavbě k útoku na americkou armádu, vyloďující se na Okinawě. Podrobně líčí výcvik pilotů sebevražedných člunů, které měly narážet do spojeneckých lodí, blížících se k Japonsku, a vyhazovat je do vzduchu. Kapitán Hara, pro své krajany hrdina, představuje to nejlepší z japonských kapitánů hladinových lodí – zkušený, rozhodný, agresivní. Navíc si zachoval etické zásady hodné svého samurajského dědečka. Neváhal ocenit odvahu a nápaditost Američanů a nebál se ani kritizovat své chyby a slabiny vyšších velitelů.... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , OmnibooksOriginální název:
Japanese Destroyer Captain
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nepotopitelný kapitán: Námořní bitvy v Tichomoří 1941-45 očima kapitána japonského torpédoborce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
To jsou věci, překvapivě čtivé! Přitom se jedná o jakýsi "osobní deník" válečného kapitána kde by to člověk moc nečekal...
Z hlediska pohledu druhé strany konfliktu je u nás knížka asi jedinečná, každopádně já jinou knihu "za Japonce" neznám. Škoda jen poněkud chudé fotodokumentace, tady by to zasloužilo posílit.
Protože jsem odkojený Hubáčkem, tak mi spousta komentářů a hodnocení od autora přišlo překvapivé. Z Hubáčka jsem měl pocit, že spojenci zvítězili heroickým bojem proti téměř strojovému nepříteli, tady se ale člověk dozví kolik spáchalo japonské velení chyb a vlastně celkem neuvěřitelných opomenutí a podobně. Vlastně jsem se po dočtení skoro divil, že jim vyšel alespoň ten Pearl Harbor.
Pro milovníky moře je to dle mě skoro povinnost.
85%
Zážitky kapitána Hary z jeho velení torpédoborcům japonského námořnictva za druhé světové války jsou zajímavým pohledem na tento konflikt ze strany poraženého Japonska. Takových pohledů u nás mnoho nevyšlo, spočítat by se daly nejspíš na prstech jedné ruky (kniha Micuo Fučidy o midwayské bitvě, vzpomínky stíhače Saburo Sakaie, příběh nedávno zesnulého pěšáka Hiró Onody). Už proto stojí Nepotopitelný kapitán za přečtení, oceňuji i poměrně velkou otevřenost autora, který se nevyhýbá např. zmínkám, jak se v obtížných obdobích uchyloval k alkoholu či jak se musel vypořádávat s fyzickým trestáním podřízených, v japonských ozbrojených silách běžným jevem.
Tato kniha má ale jedno velké ale a to je kvalita překladu. Opět zjevně překladatelé neznají problematiku a kontext - už v úvodu se vymlouvají, že budou používat armádní ekvivalenty námořních hodností, že prý čeština nemá vhodné termíny, když jsme země bez moře… A co ty tisíce Čechů, které sloužily v námořnictvu rakousko-uherské monarchie? Co ty desítky knih, které u nás vyšly – vždyť každá kniha Miloše Hubáčka má převodní tabulku hodností?
Nevím, jestli to je překladem či špatnou redakční prací, ale další kvantum chyb je v osobních jménech a jménech lodí. Překladatel by si měl ujasnit, zda používá českou či anglickou transkripci jmen z japonštiny, jednou je to tak, podruhé onak, někdy dokonce v jednom jménu – křestní přeloženo českou transkripcí, příjmení japonskou. Osobní jména jsou většinou převedena do tvaru Jméno Příjmení, často ale zůstalo i původní japonské Příjmení Jméno. Jména lodí jsou často komolena a podivně skloňována, jedna loď má (často na té samé stránce) jméno napsáno ve třech i více či méně zkomolených tvarech, několikrát jsem si všiml i záměny jména zeměpisného za jméno lodi.
Těch několik ilustračních snímků je vybráno zcela chaoticky, položíte-li si vedle sebe dva, které mají zobrazovat Harovu loď Amacukaze, i laikovi musí být zjevné, že na obou snímcích je zcela odlišná loď. Táž chyba je i na internetu, odkud zřejmě redakce čerpala.
Knihu doplňuje 31 poznámek, které jsou ovšem spíše hádankou, neboť je většinou potřeba dedukovat, jak vlastně souvisí s textem, který mají doplňovat (např. u útoku letadel na loď je dvouslovná poznámka bez dalšího vysvětlení a jen zasvěcený čtenář pochopí, že jde o jméno lodi, ze které tato letadla pocházela).
Všechny tyto chyby pro zasvěceného čtenáře silně srážejí hodnocení jinak bezesporu zajímavé knihy.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nepotopitelný kapitán: Námořní bitvy v Tichomoří 1941-45 očima kapitána japonského torpédoborce v seznamech
| v Přečtených | 16x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 10x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy knížky
| 2013 |  Nepotopitelný kapitán: Námořní bitvy v Tichomoří 1941-45 očima kapitána japonského torpédoborce |
Forma ležící mezi životopisem, pojednáním, soukromou zpovědi a vyjádřením názoru k mnoha kapitolám druhé světové války. Touto knihou se nám dostalo sondy do obyčejného života Japonce v období Šówaa zejména osoby vojáka sloužícího své vlasti. Tameichi ukázal poměry vládnoucí mezi nižšími hodnostmi a vyššími šaržemi, stejně jako neutuchající loajalitu bojovat za císařství, přestože si někteří mohli být vědomi okolností za kterých válce vypukla. Tento sebekriticky přístup prostupoval celou knihou. A nejednalo se jen o rozbor chyb Japonců, ale také Spojenců schopných neuvážených a nesmyslných činů. Čím déle jsem to četl, tím více se projevoval drastický rozdíl obou stran jak po technické stránce, tak i v oblasti taktické. Velkou vinu na tom neslo patolízalství, neflexibilnost a názor v neomylnost vrchního velení císařského námořnictva.
Až nástupem druhé poloviny války, kdy Japonci spíše ustupovali či v lepším udržovali pozice, se smyšlení některých velitelů klonilo k opuštění tvrdošíjného dodržování rozkazů. Bohužel už bylo příliš pozdě na radikální změny. Z popisu vyplynula řada chyb, kterých bylo dopuštěno. Nejednou byla v knize vyřknuta výtka k držení velkých plavidel Spojeného loďstva mimo zónu boje po téměř jeden rok. Řada mužstva z těchto lodí zlenivěla natolik až někteří piloti nebyli schopni rozeznat letadlovou loď od transportní. To se prokázalo na podzim 1943, kdy Japonci poznali svůj Pearl Harbor, když USA napadlo Bougainville, součást Šalamounových ostrovů.
Za řádu měsíců poté dosahuje Temeichi povýšení a funkce na pevnině jako vyučující školy posádek torpédoborců a později torpédových člunů. Z jeho popisu byla patrná vážnost přiřknuta torpédoborcům a dalším lehčím typům plavidel než byly bitevní lodě, letadlovky a bitevní křižníky, jež samozřejmě také měly své nezastupitelné místo ve válce. Jejich důležitost bych přirovnal německým u-bootum. Jednalo se o nejpočetnější plavidla, která nesla největší břímě vojny na moři, byly nuceny mnoha neskutečných výkonů, stejně jako transportních úloh, které musely vykonat.
Bylo s podivem číst o kritice jinak opěvovaného admirála Isoroku Jamamota, který stál za mnohými nezdary Japonců po bitvě u Midwaye. Autor ukázal, že nepíše o ničem, o čem nic neví či nemá z důvěryhodných zdrojů (aniž by papouškoval již mnohokrát vyřknuté). Mnohdy tak byl svědkem činů, které byly s ohledem na převahu Spojenců či Japonců nevyužité, což potvrzuje často jim opakovaným slovem "záhada". Z toho lze usuzovat o charakteru "nepotopitelného kapitána", jako osobě skromné a přímé, vyjadřující svůj názor bez přikrášlení.
Jedná se vskutku o zasvěcenou knihu zachycují mnohé aspekty nevídanou formou. Tameichi dokázal zaujmout svým písemným projevem a vtáhnout do události, jako by jich člověk byl sám účasten. Pravdou bylo, že jsem četl vzpomínky někoho, jehož národ stál za jednou z nejhorších krvavých události 20.stoleti, ale nemohl jsem si pomoci a někdy jsem musel fandit Japoncům.