Nepřátelé lidstva přehled
Mika Waltari
Historický román z převratného období Říma, kdy byli křesťané považováni za nepřátelé lidstva. Navazuje na román Jeho království. Má formu memoárů, jejichž fiktivním autorem je římský senátor Minutus Lauzus Manilianus, uchovatel poháru Ježíše Nazaretského, souputníka čtyř císařů, který se dobrovolně staví na stranu ponižovaných. Příběh se odehrává za vlády císaře Nera. Obsah: Část první: Minutus Kniha první / Antiochie Kniha druhá / Řím Kniha třetí / Británie Kniha čtvrtá / Claudia Kniha pátá / Korint Kniha šestá / Sabina Kniha sedná / Agrippina Část druhá: Julius Kniha osmá / Poppaea Kniha devátá / Tigellinus Kniha desátá / Svěci Kniha jedenáctá / Antonia Kniha dvanáctá / Udavači Kniha třináctá / Nero Kniha čtrnáctá / Vespasianus Epilog 4. vydání.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2009 , Český klubOriginální název:
Ihmiskunnan viholliset, 1964
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nepřátelé lidstva. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Vzrušující příběh se v druhé půlce knihy začal kamsi vytrácet a hlavní hrdina sloužil jen jako pouhý prostředek pro nezáživný výklad dějin římské říše mezi roky 46 až 79 n.l. Fiktivní postava Minutus Manilianus se zná se všemi důležitými lidmi, náhodou je u všech důležitých událostí a má potřebu o všem dopodrobna vyprávět. Také mi vadilo, že občas je Minutus líčen jako lehce slabomyslný, jindy jako geniální podnikatel, tím se pro mě stal nevěrohodným.
Nepřátelé lidstva jako navazující kniha na Jeho království mě bavila o něco více. Obávala jsem se, že po přečtení Quo Vadis bude nuda číst něco ze stejného období. Naštěstí, jak už jsme zvyklí, Waltari dokázal příběhem pojmout celý jeden lidský život a provést nás řádkou zajímavých historických událostí. I když mi šla z rozmotávání rodokmenu královské rodiny a sňatků jejich členů hlava kolem.
Nejvíc mě bavil Nero, jakoby ho Waltari osobně znal. Je to jedna z postav, kdy nevíte, jaká bude jeho reakce na různé podněty. Šílenej, krutej. Zkrátka jedno velké překvapení. Kdoví, jaký byl ve skutečnosti, v každém případě být tehdy boháč na vysokém postu musel být celkem adrenalin.
Občas jsem měla problém se začíst, některé Minutovy myšlenky, odbíhání a opakování se by neškodilo zkrátit. A Minutus jako postava? Klasický příklad Waltariho hrdiny. Vychytralý, ale jak přijde na ženský, mozek nechá v kredenci.
Související novinky (1)
Vychází Jenom nestvůra, Jako stín a další knižní novinky (40. týden)
02.10.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nepřátelé lidstva v seznamech
v Právě čtených | 8x |
v Přečtených | 339x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 26x |
v Knihotéce | 196x |
v Chystám se číst | 110x |
v Chci si koupit | 22x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2013 | Egypťan Sinuhet |
2005 | Jeho království |
2004 | Tajemný Etrusk |
2002 | Krvavá lázeň |
2004 | Nepřátelé lidstva |
Je to jako osobní deník. Podnázev bych vyměnil za název. Jsou to zdlouhavé paměti. Během čtení mě čím dál víc mrzelo, že historii tohoto období nemám načtenou. Nedokážu ocenit Waltariho historickou přesnost.
Jako román je to průměrné. Začátek ještě ujde, ale asi od poloviny autor hrne spoustu událostí a postupně jich přibývá. Přestává to být beletrie a stává se z toho kronika z období vlády císaře Nerona.
Popisuje 33 let. Je to únavné. Objevují se dramatické a působivé okamžiky, ale utopené v monotónnosti. Kniha nemá spád a kolem strany 500 může začít nudit. Nutit se pak do zbytku zkazí výsledný dojem.
Hlavní hrdina je fiktivní potomek historické osoby. Všude jsem byl, všechno znám a byl jsem u všeho důležitého. :-) Chová se jako naivní trouba a ke konci jako obchodní génius. Jak se Waltarimu hodilo. To bylo nevěrohodné.
Občas docházelo ke komickým situacím, ale málo. Bez napětí je to fádní. První díl Jeho království se kvůli zázrakům nedá považovat za historický román, ale byl mnohem lepší. Měl příjemnou atmosféru.
Ani nevím co si z tak dlouhé knihy vzít. Název je asi jediná pointa, co to mělo. Je nesmysl myslet si, že za úpadkem Říma bylo křesťanství. Spíš naopak. Křesťanství přišlo pozdě. Jinak by se Byzanc neudržela do 15. století.
Přečtěte si to a uvidíte. Neuvěřitelné množství významných lidí se vůbec nedožilo přirozené smrti. Byli zabiti, popraveni nebo donuceni k sebevraždě. Dokud si tohle období líp nenastuduju, určitě to už znovu číst nebudu.
Doporučuju jen milovníkům dlouhých historických románů. Quo vadis, kde jsou kulturní myšlenky výraznější, pořád vede. Je to pro ty, kdo mají rádi tohle období nebo je zajímá historie vzniku křesťanství a životy apoštolů. 70% 3,5*