Nepřítel soudruha Stalina přehled

https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538559/bmid_nepritel-soudruha-stalina.jpg 4 11 11

Koupit Ekniha zdarma Antikvariát

Vzpomínky z Kazachstánu 1940–1946. Eugeniusz Iwanicki sepsal své vzpomínky na dětství prožité v Kazachstánu skoro po padesáti letech. Autor vypráví o dětství, které strávil ve 40. letech 20. století v Kazachstánu, kam byla jeho rodina poslána do vyhnanství. Poté, co byl východ Polska zabrán v září roku 1939 Sovětským svazem, ocitly se některé skupiny obyvatel v postavení tzv. nepřátelských či nespolehlivých sil. Právě to se stalo rodině Eugeniusze Iwanického: otec byl zatčen NKVD a uvězněn na Soloveckých ostrovech, matka se dvěma dětmi, šestiletým Eugeniuszem a čtyřletou Halinou byla vysídlena do vzdáleného Kazachstánu. Zde prožil Eugeniusz léta 1940-1946 a po téměř padesáti letech o této etapě svého života vydal zajímavé svědectví. Vypráví poutavým stylem, ve kterém - při vší tragice - nechybí ani specifický smysl pro humor. Líčí dramatické a pro dnešního člověka téměř neuvěřitelné okolnosti těžkého života obyčejných lidí, kteří se po mnoho let nemohli vrátit do své vlasti...... celý text

Literatura světová Biografie a memoáry Historie

Vydáno:

2024 , Městská knihovna (Praha)
Originální název:

Wróg towarzysza Stalina, 1990

více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nepřítel soudruha Stalina. Přihlašte se a napište ho.

Nové komentáře (3)

27.03.2023 4 z 5

vvikingg

Smutné vyprávění, občas proložené drsným humorem, tehdy šestiletého polského chlapce , kdy byla po rozdělení Polska v 1939 ( Německo, SSSR) jeho rodina poslána do vyhnanství v Kazachstánu, kde žili až do konce druhé světové války. Tehdejší doba byla opravdu drsná, věčný hlad, nemoci, zima , častá smrt obyvatel vesnice kde žili. Pohled na sovětský ráj ve 40. letech, ,, se Sovětským svazem přišla bída zem asi tak nějak...

13.10.2016 4 z 5

papaja

Velice čtivě napsané, kniha popisuje drsné období dětskýma očima. Nijak mě nerušila nepřesná chronologie a občasné přeskakování. Určitě stojí za přečtení a jsem ráda, že jsem po ní náhodou v knihovně sáhla!!!