Nespoutaní přehled

Potvrzuje se mi, že autorka vládla suchopáru. Zatímco cizí planety např. Tisíce světů od GRRM nebo Hyperionu jsou světy přírodních divů a zajímavostí, Le Guinové světy tu scéničnost postrádají a smrdí pomaloběžnými nafťáky a práší se z nich, přijdou mi asi tak atraktivní jako nádraží někde ve stepi bývalého SSSR. Možná je to realističtější přístup, který dává vyniknout tomu sociologickému aspektu knihy, ale v kombinaci se zrovna tak suchopárným dějem z toho mám akorát sucho v puse i hlavě.
Zaujal mě ale popis té pouštní společnosti - že by bylo možné až tolik potlačit v lidech potřebu vlastnit věci, namísto regulace populace?
Když o tom tak přemýšlím, můj problém s autorkou je asi taky ten, že probírá do hloubky některé věci, co mě ani moc nezajímají (politika), ale u jiných, které by mě nadchly a chtěla bych o nich vědět víc, klouže jen po povrchu.