Nesvatí svatí přehled
Eduardo Mendoza
Tři příběhy Nesvatí svatí současného španělského spisovatele Eduarda Mendozy napsal autor v různých obdobích svého tvůrčího rozmachu. V prvním příběhu rozkrývá autor lidskou malodušnost a přetvářku. Ve druhém pokrytectví, v němž žijí jednotlivci i společnost. Ve třetím vypráví příběh člověka z vězení, jehož od pádu na úplné dno zachránila literatura, které se začal věnovat. Ovšem bez ohledu na úspěch zůstává stále stejně nenapravitelný jako předtím. Čtenáře na díle Eduarda Mendozy přitahuje nejen rozmanitost námětů, ale také jeho smysl pro humor a excentričnost jeho vypravěčství. Svědčí o tom i skutečnost, že patří mezi autory často překládané do jiných jazyků. V roce 2015 obdržel autor mezinárodní literární Cenu Franze Kafky za své dosavadní dílo, kterou udílí Společnost Franze Kafky v Praze za mimořádné literární počiny, jež oslovují čtenáře bez ohledu na jejich původ, národnost a kulturu. V roce 2016 obdržel Eduardo Mendoza nejvyšší ocenění udělované španělsky píšícím autorům Premio Cervantes.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2018 , VyšehradOriginální název:
Tres vidas de santos, 2009
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nesvatí svatí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nesvatí svatí v seznamech
v Přečtených | 7x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 9x |
v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
povídky španělská literatura osudy lidí psychologické příběhy
Část díla
- Dubslavův konec 2009
- Nedorozumění 2009
- Velryba 2009
Autorovy další knížky
2010 | Podivuhodná cesta Pomponia Flata |
1983 | Pravda o případu Savolta |
2018 | Nesvatí svatí |
Povídky, které by mě jako mladšího neoslovily vůbec. Chybělo by mi tam nějaké větší dobrodružství. Dnes už dokážu ocenit i příběhy z "běžného" života a tak přečtení rozhodně nelituji. Nemůžu říct, že by mě nějak více zaujala, ale ke čtení jsem se taky nutit nemusel. Ze tří povídek mi nejvíce vyhovovala poslední, lehce jsem si při ni vzpomněl na šachovou novelu od Zweiga. (Ale zároveň jsem v sobě spatřoval jednoho z vězňů, kteří potřebovali kratší přímočaré povídky, aby se v nich neztratili..)