Nevyhnutelnosti přehled

10.03.2023

Ač není Juliš básníkem mé krevní skupiny, našel jsem několik básní, slok, veršů, které mne oslovily:

Kočičí příběh
Ohře, Oharka, Ogara; mladá, bystrá, prudká. Mohla by dostat sto jiných jmen. Pod varcálem, na maličkém ostrůvku z několika kamenů, který pro jeho tvar nazval Island - z Norska se na něj dalo snadno přeskočit - našel utopenou kočku, ztuhlou, se slepýma očima a se srstí potřísněnou kalem. Zabalil ji - bůh ví proč - do novin, odnesl domů a schoval ji pod skřín blízko kamen. Ráno, když vstávala a se zíváním se protahoval, náhle strnul: zpod skříně vylezla kočka s čistou a hustou srstí, se světelnýma očima a s opatrnými, kradmými pohyby, Na řeku už si, na rozdíl od něho, ani nevzpomněla.

Láska
Veškerá radost stála na jeho tváři / jako monstrum. / Měla křivé nohy a řvala v pohoří. / Stromy se zmítaly v mracích / a kříž se kácel s praskotem. /Masky ho uchopily za krk , za ruce, za vlasy / a vlekly ho k menhirům./ Hory se blížily s otevřenými chřtány. / Dítě zatím přelévalo mušlí oceán. / "Jestliže mi ho naliješ do srdce," řekl, / "jsem ztracen - ale zatracen jsem stejně." / Bratrovraždy neustávaly, / červená nit se dále táhla k propasti, / a ten smích! Nebo to byl pláč? / Ty dva srostlé stromy jsou podivné; / říkají jim milenci. / V tichých nocích je slyšet praskot, / jak spolu krutě zápasí. (str. 252)

Demolice
Pád nevidomých cihel / (nevidomých cihel očí) // Kouř už přestal naříkat / (přestal naříkat, teď mlčí) // Zeď stržena v mraku prachu / (prachu, který má tvar otazníku) // Květiny opadávají z fasád / (z fasád vyklizených domů) // Opilý muž leží podle řeky, kterou /
(kterou protékají dětské kočárky) // V prašné trávě stojí usmívající se žena / žena s prázdným vejčitým obličejem) // Zuhelnatělé balvany mraků se / (balvany mraků se řítí, řítí, řítí) (str. 155)

Závěr básně Náhle tváří v tvář Ježíšovi
I když je jisté, že jednou spadnou / všechny obličeje jako masky / a nebude už žádné drama / žádná komedie / žádná hra. / A žádné, žádné vzkříšení. (str. 103)