Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv přehled

24.07.2023

Pro toho, kdo nemá trpělivost věnovat se delším a složitějším textům, kniha moc není. Odkazy, vysvětlivky i rejstřík představují 131 z celkových 700 stran textu a samotných zkratek je na začátku 5 stránek. Rozhodně tady není nic akčního, vše je popsáno suchým a věcným způsobem. V textu se vyskytují nejen tisíce jmen, ale i stovky krycích označení a to nejen agentů. Kdo se nechce prokousávat dlouhým textem, bojovat se záplavou jmen a událostí i zkratkami a přitom se chce něco dozvědět, tomu lze doporučit závěrečnou kapitolu 31. kapitolu, která shrnuje celý obsah knihy a obsahuje ne vždy přesné komentáře a odhady. Zlověstně příznačné je to, že tato kapitola končí nástupem Putina do funkce předsedy vlády.

Knihu je možné brát jako dokument o specifické součásti historie. Pokud člověk obecnou historii zná, umožní mu to se daleko lépe v problematice orientovat. Občas ovšem zjistí, že některé dodnes opakované pravdy zas tak pravdivé nejsou.

Nebo kniha popisuje jak a čím se obecně zabývají tajné služby. Klasickou vojenskou, politickou i ekonomickou špionáží počínaje, přes likvidaci nepřátelských osob a diverzní akce až po ovlivňování politiků a veřejného mínění. Hlavně vyvolávání strachu a paniky. V čem spočívala specifika sovětské Čeky, OGPU, NKVD a KGB nám ukazuje zejména aktuální situace i jejího dnešního nástupce FSB. I když nikdo netvrdí, že ostatní tajné služby jednají vždy a jenom zásadně v rukavičkách a neporušují zákony svých zemí i mezinárodní dohody, KGB i její předchůdci i ruská následovnická FSB všechny v negativním slova smyslu vysoce převyšují.

To se nakonec ukázalo v posledních letech, ať už se jedná o vraždy domácích oponentů (Němcov, Politkovská, ale i podle všeho někteří oligarchové a možná i generál Lebeď), útoky na nepřátele v zahraničí (Juščenko, Litviněnko nebo Skripal), fingované teroristické útoky s cílem ospravedlňovat politiku doma (třeba atentáty v Moskvě a v divadle na Dubrovce) i v zahraničí (mimo jiné Vrbětice). Právě ta záplava znalců a expertů, kteří se k téhle kauze vyjadřovali u mě vyvolal nedůvěru v to, co tak zasvěceně vykládají. A pečlivé přečtení této knihy mě v té nedůvěře jenom utvrdilo.

V dobách zlaté éry zahraničních operací NKVD za války a po ní bylo až šokující, jak rozsáhlé špionážní aktivity byly vedeny proti vlastním protihitlerovským spojencům. A ještě horší bylo, jací lidé pro tuhle organizaci dobrovolně a nadšeně pracovali. Oni ti Philbyové, Rosenbergové i Sorgeové nebyli Rusové. Jednalo se o zaslepené fanatiky, kteří přes své vzdělání a příslušnost ke středním a vyšším třídám a pod dojmem nedostatků ve své zemi byli ochotní podporovat "vysněný a dokonalý" režim, jehož brutalita a asociální počínaní překonaly všechno to nejhorší, co se kdy ve světě objevilo. A to včetně onoho fašismu, tedy národního socialismu, režimu velmi blízkého onomu sovětskému. To si ovšem oni odmítali připustit. Fanatikům stačí vždycky nějaký ten ideál, ke kterému se upnou a jsou schopni v jeho jméně páchat nejhorší zvěrstva. Bohužel, lidé tohoto typu se na Západě (včetně naší země) rodí pořád dál a dál, pouze se zaměřují jinam.

Sláva KGB pohasla v šedesátých letech, kdy se podobní aktivisté zaměřili na podporu Maovy Číny, Castra a začali bojovat proti rasismu a kolonialismu a za práva často velmi obskurních skupin. Když jsme u toho výhradně bílého rasismu, zde KGB vykonala prostřednictvím loutkové Křesťanské mírové konference hodně práce, která pokračuje vesele dál, dávno po pádu SSSR.

A je zde i něco dalšího, co zasahuje do dneška a co díky pozorné četbě knihy pochopíme. Aktivní opatření, tedy hybridní válka, spočívající jednak v nenápadné podpoře všech organizací i jedinců, kteří ve jménu dobra a spravedlnosti podrývají státy, které dříve SSSR a dnes Rusko pokládají za nepřátele. Záplava falešných zpráv, ochotně šířená jak novináři a publicisty, tak užitečnými idioty i placenými agenty je toho více než jasným důkazem a eskaluje v souvislosti s agresí vůči Ukrajině.

Kniha je právě s ohledem na dnešek velmi důležitá a její přečtení je užitečné k pochopení toho, co zdaleka nezmizelo s pádem SSSR a přejmenováním KGB na FSB. Mitrochinovi je třeba vzdát hold za to, co udělal i s vědomím toho, že ani on nemohl tušit, jak nakonec rychle Sovětský Svaz padne. Ale pozornost si zaslouží i nenápadná poznámka autora Ch. Andrewa, že onen pád nebyl tak překvapující jako fakt, jak dlouho se podobný režim dokázal udržet. A dnešek nám ukazuje, že vlastně tak úplně neskončil. A kdo chce něco akčnějšího, doporučuji F. Forsytha. Porovnání faktů z této knihy s jeho špionážními romány ukazuje, jak vždycky vycházel z hluboké znalosti problematiky.

23.11.2022

Nedávno jsem četl knihu od Felixe Dzeržinského Výbor z díla, neblaze proslulý zakladatel Čeky, založené šest týdnů po Velké říjnové revoluci na příkaz Lenina, kvůli revolučnímu vyrovnání a účty s kontrarevolucionáři. V tomto úkolu bránit bolševický režim byla Čeka nesmírně úspěšná, bílý teror nahradíme rudým terorem, řekl Dzeržinskij.Po jeho smrti byla vztyčena socha před moskevskou Ljubjankou kde stála až do roku 1991 kdy při pokusu o převrat proti Jelcinovi byla povalena.Čeka byla přejmenována na OGPU a včleněna do NKVD. Velký teror vyvrcholil za Jagody, Ježova, Beriji, kterého Stalin nazýval můj Himmler. Miliony lidí se cítili tehdy ve Stalinově Rusku jako Winston Smith z Orwelova románu 1984. Kniha přináší zajímavé a dosud nezveřejněné informace o akcích za kterými KGB stála. Velmi zajímavá je kapitola o informacích, kde zahraniční agenti varovali Stalina měsíc předem o napadení Ruska Německem, Stalin jako vždy nikomu nevěřil, ani agentovi Sorgemu , který působil v Japonsku, Stalin jeho varování zavrhl jako dezinformaci od povalujícího kecala, který se spolčil z japonskými továrniky v bordelech, rovněž varování agentů z německého Luftwaffe zavrhl a když 4 vysocí důstojníci NKVD poslali depeši o napadení Německem, Berija před Stalinem vykřikoval , že je rozdrtí na prach v pracovních táborech.Člověk žasne kde všude měla KGB prsty a některé operace jsou jak příběhy o agentu Bondovi , třeba když v roce 1968 tehdejší šéf KGB Andropov, chtěl odvrátit pozornost od ,, pražského jara,, vyhozením ropovodu v NSR na hranicích z Rakouskem, který by způsobil ekologickou katastrofu v Bodamském jezeru. Kniha se velmi dobře čte, je rozdělena na 22 kapitol, končí rozpadem SSSR v 1991 obsahuje velké množství odkazů a citací v zadní části. KGB vznikla v roce 1953 a rozpuštěna byla 1991, v Rusku je ale pořád dost sil, které by si přáli , aby socha Dzežinského byla vztyčena opět před moskevskou Ljubjankou.