Nihilista na balkonu přehled

21.12.2023

Obrovské zklamání. Znám autorův stejnojmenný blog, který je skvělý, a tak jsem čekal podobně kvalitní a chytré čtení. Mám ale pocit, že zatímco náměty skutečně vymýšlel ten Holý, kterého znám, zpracování se ujal Zdeněk Troška. Vše je tu v nejhorším slova smyslu lidové, vše je bolestně prvoplánové, většina postav je absolutně debilní.
Krásně je to vidět třeba na poslední povídce, kde se pracovník hvězdárny pokouší informovat stát, že Zemi hrozí kolize s jiným tělesem. Úředníci si ale stěžují, že kolegyně, která má podobné věci na starosti, je zrovna na dovolené, pak je problém v tom, že žádosti a zprávy nemají potřebné přílohy nebo nejsou na těch správných formulářích, když se to konečně dostane k politikům, odloží to, protože katastrofa přijde až po volbách apod. Takže prostě prvoplánově využíváme všechna možná klišé – všichni jsou absurdně hloupí a neschopní, v celé státní správě není ani jediný normální člověk. To je legrace, že?
S čímž se pojí další zásadní nedostatek – ve většině případů je záhy jasné, kam příběh směřuje. Nejsou tu žádná překvapení, žádné zvraty, jen si tak příjemně přitakáváme, ať už se posmíváme leteckým společnostem, tajným službám nebo Jaromíru Soukupovi. Neřeší se ani žádné velké problémy, nepřijdou žádná morální dilemata.
Není tu rovněž žádná zajímavá postava, jen samé šablony a zástupy hlupáků. Za idioty pak autor zřejmě považuje i čtenáře – pokud děj okatě naznačuje nějaký „klišé vtip“ typu „velkým společnostem jde jen o zisk“, postavy to většinou i explicitně řeknou, aby to těm zaostalejším náhodou neušlo.
Dost problematická je i řemeslná stránka textu. Jsou tu neuvěřitelně dlouhé odstavce, které úplně zbytečně komplikují čtení. Většině povídek by také prospělo výrazné zkrácení, mnohde jsou nekonečné monology, které se po spoustě oklik dostanou k předvídatelné pointě, k níž se dalo skočit během pár vět. Mínusem je i velmi odbytá korektura.