Obyčejný život přehled
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16434/bmid_obycejny-zivot-sKh-16434.jpg
4
428
428
Noetická trilogie série
< 3. díl
Kniha začíná rozhovorem dvou mužů o smrti starého železničáře, který byl prostým, obyčejným, hodným člověkem. Jeden říká, že je škoda, že tento muž nesepsal o svém životě knihu. Druhý ho však vyvádí z omylu a říká mu, že železničář vskutku knihu sepsal. V první části vzpomíná na svůj život a ve druhé části, již více filozofické, rozebírá zda jsme schopni poznat sami sebe, všechna svá já a potlačit sobeckost při našem počínání.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Obyčejný život. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (70)
Méně známá kniha sqělého autora. Nečekaně zajímavé čtení. Obyčejný (skromný) člověk nikdy nežije obyčejný život, ale je dobře že si to myslí...
Dáš-li pozor, uvidíš v každém kus sebe sama, a pak v něm s úžasem poznáš svého pravého bližního.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Šťastní dospělí, kteří si hrají.“
Kniha Obyčejný život v seznamech
| v Právě čtených | 5x |
| v Přečtených | 637x |
| ve Čtenářské výzvě | 42x |
| v Doporučených | 52x |
| v Knihotéce | 102x |
| v Chystám se číst | 116x |
| v Chci si koupit | 12x |
| v dalších seznamech | 6x |
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Fantastický příklad introspekce a reflexe nad vlastním životem. Máte-li rádi filozofické otázky a často se zamýšlíte nad existencí, smyslem života a vlastní individualitou, pak doporučuji všemi deseti!
Čapek zde zkoumá, co to vlastně znamená vést „obyčejný“ život a jaké hodnoty a zkušenosti s tím přicházejí. V první části se retrospektivně díváme na dětství a dospívání hlavního hrdiny, díky čemuž můžeme lépe pochopit jeho současné já. Druhá část je více filozofická, plná hlubokých úvah. Kapitoly jsou seřazené chronologicky, jazyk je jednoduchý a velmi precizní, a tak jde čtení jako po másle.
„Monolog je hrozná věc, trochu jako sebeničení, něco jako přetínání pout, která vás vážou k životu; člověk, který vede monolog, už není jenom osamělý, nýbrž je vyřaděn nebo ztracen.“
(Tady si jen dovolím dodat, že utápět se ve vlastních myšlenkách a pocitech je často sebedestruktivní, ale občas také ohromně úlevné a seberozvíjející).
Za mě patří knize 100 %.