Nordické runy přehled

19.03.2019

Runy jsou zde osekány pouze na věštící systém, na což se ale upozorňuje již v úvodu. Podstatná část obsahu je věnována podrobnému popisu jednotlivých runových znaků včetně korespondujících mytologických příkladů, ve kterých se ovšem autor dopustil pár nepřesností (např. bůh Frey je v kapitole o runě Inguz za trpaslíka ze Svartálfheimu). Kniha ale primárně nepojednává o severské mytologii, a tak v případě, že o ní máte nějaké povědomí a dokážete na základě toho identifikovat chyby, lze nad tím příležitostným přestřelem přimhouřit oko. V textu je patrná snaha o nedualistický přístup k významu jednotlivých run, to stejné se bohůmžel nezdařilo u hodnocení některých božstev. Tak např. z Noren jsou nemilosrdné síly osudu a Skadi je v kapitole o runě Isa ztělesněním (pouze) nepřátelského aspektu ledu. Nezamlouvala se mi ani misinterpretace slov Skadi v Lokasenně, v níž (pouze samotného) Lokiho (v rámci rozhovoru) varuje, že z jejích svatyní a posvátných hájů se mu pouze chladné rady dostane (nutno podotknout, že celý obsah Lokasenny je zjednodušeně řečeno sbírka Lokiho otevřeného urážení bohů, takže se zde s ním většina zainteresovaných v duchu "jak se do lesa volá..." nijak nepáře), neboť v knize je předmětná citace naprosto vytržená z kontextu a adresovaná čtenářům jako nějaká všeobecně platná zákonitost (přitom kdyby Monfourt z písně vyextrahoval citace ostatních účastníků a předložil vám je stejným způsobem, byli by rázem všichni bohové nepřátelské zlé destruktivní síly, na které si musíte dávat pozor). Mountfortem se bezesporu inspirovala "naše známá česká věštkyně" Renata Herber ve svém Poselství run, neboť se tam dopouští na chlup stejného přešlapu, kterého by se nedopustil nikdo, kdo si Lokasennu skutečně přečetl (v Poselství run se navíc dočtete, že k vám Skadi tato slova promlouvá v runových básních, což je ještě větší nesmysl, kterého by se nedopustil nikdo, kdo si runové básně přečetl. Znalost nutno podotknout dost skromných - rozumějte za deset minut přečtených, navíc na internetu volně dostupných, runových básní, u autorů píšících o runách považuji za elementární základ, byť evidentně pouze já...) Začátečníkovi proto spíše nedoporučuji jako první knihu o runové problematice, pokročilí ocení autorovo poctivé bádání a osobní zkušenosti s různými systémy věštění.