Nové canterburské povídky a jiné příběhy přehled
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43932/bmid_nove-canterburske-povidky-a-jine-pr-OaV-43932.jpeg
4
15
15
Třetí svazek Spisů Josefa Škvoreckého obsahuje povídky z padesátých a šedesátých let. Přináší vedle známého, teskně uhrančivého cyklu navzájem propojených próz Sedmirammenný svícen mistrovskou novelu Legenda Emöke a dosud neznámé příběhy jazzové "chaucerovské" party označené jako Nové Canterburské povídky.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nové canterburské povídky a jiné příběhy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nové canterburské povídky a jiné příběhy v seznamech
v Přečtených | 20x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 25x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
1964 | Zbabělci |
1990 | Prima sezóna |
1990 | Tankový prapor |
1991 | Mirákl |
1965 | Legenda Emöke |
Číst nejdřív Nové canterburské povídky Škvoreckého a teprve potom Chaucerovy Canterburské povídky je trochu barbarství, ale snad mě trochu šlechtí, že jsem četla obojí. Upřímně, bylo to tak trochu jako ochutnat rybíz à la brusinky a pak teprve si dát brusinky pravé. Nakonec jsem musela konstatovat, že Chaucerovy brusinky jsou sice klasika, ale Škvoreckého rybíz je v pár ohledech i chutnější :-); nejsem ale objektivní posuzovatel, to je fakt, mám Škvoreckého ráda.
JŠ v doslovu osvětluje vznik jednotlivých povídek i celé sbírky: jsou to práce napsané za války a těsně po ní, psané různým stylem (a jsou i nestejně kvalitní, řekla bych), takže obalit je chaucerovským rámcem byl geniální tah (myslím si já). Parta „pásků“ propojí swing a vyprávění příběhů, které se staly za války; téma stejné, zápletky i podání různé, téměř všechno ale působivé. Jediná nevýhoda, opět spojující obě díla, je v tom, že nesourodost – různé postavy, prostředí, děje – zanechají v hlavě spíš dojmy než fakta. Ale nevadí, četla jsem se zájmem a prožívala to.
Sedmiramenný svícen: nesentimentální, ale samozřejmě citově zasahující pohled na holokaust. Četla jsem ho před čtyřmi lety; vzpomínka na vyprávění židovské dívky Rebekky o tom, jak ona šla do koncentráku a jiná dívka do kina, mě svírá pořád.
Legenda Emöke: četla jsem ji dvakrát - a dvakrát si z ní odnesla něco jiného. Dnes ji vidím asi jako příběh různých proher; také je výborná.