Ó kdežpak přehled
Ivan Wernisch
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11570/bmid_o-kdezpak-hhL-11570.png
5
15
15
... Samizdatem se šířily sbírky Žil, nebyl (1978) a Zasuté zahrady (1982), v nichž hlavním duchem je dadaisticko-absurdní atmosféra bláznivých minipříběhů, kterým dominuje blbost a krutost dějin, připomínajících loutkové panoptikum. Výbor z těchto textů, stojících na pomezí poezie a prózy, přinesly soubory Ó kdežpak (1991) a Doupě latinářů (1992). Ilustrace z cyklu Stínohry Ivana Wernische. Zdroj: libri.cz... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ó kdežpak. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Nehodnotím, protože vím, že bych nebyla objektivní. Knihu jsem si vybrala poměrně naslepo a tento druh poezie jsou pro mě naprosto neznámé vody. Během čtení jsem si stihla vzpomenout na Krchovského, Ajvaze, Křesťana i na slabikář....
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (červenec, 6. díl)
09.07.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ó kdežpak v seznamech
| v Přečtených | 29x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 10x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1965 |  Zimohrádek |
| 1992 |  Doupě latinářů |
| 1961 | Kam letí nebe |
| 1990 | Čím drží svět pohromadě |
| 1985 | Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl |
S Wernischem mám hodně podivný vztah. Po jeho první knize (Plop! ... název je delší, ale zcela jistě bych ho zmrvila) jsem získala dojem, že jeho knihy budu milovat, ale ta druhá mě naprosto minula (Růžovejch květů sladká vůně). Můj třetí pokus o Wernishe se nachází někde mezi nimi. (Je zajímavé, že z těchto třech knih je Plop! hodnocen bezkonkurenčně nejhůř...)
Velký dům
Samota potřebuje zdi
Samota má velký dům
Samota prostírá na celý stůl
Stůl samoty je prostřen
pro mnoho přátel
Samota je velký dům
plný skříní a chodeb
nedovíravých skříní
chichotavého ticha,
truhlic a výklenků
zlostného vzlykotu,
truhlic vzlykotu a zalikavé záště
s víky nedolehavými
Samota nikdy nespí sama
Nikdy není jen žena
Nikdy jen muž
A z matné prázdnoty
zrcadel před svítáním
vycházejí příšery
Problém je, že jsem zkrátka měla chuť na něco pozitivnějšího a ne na dardu plnou reality... To ale rozhodně není chyba tohoto výboru. Jen znamení shůry, že někdy se vyplatí přečíst si, co se píše na obalu knihy...
P.S. Kniha je velmi jednoduše a pěkně graficky upravená. Je skutečným potěšením držet ji v rukou.