Obec naskrz skrz přehled

11.01.2020

Knihu nedoporučuji. Většina knihy není žádným manuálem, ale popisem autorových úprap nijak nesouvisejících s avizovaným tématem. V první části knihy autor své pracovní neúspěchy ospravedlňuje většinou chybami a neseriózností svých společníků a špatně fungujícím systémem. V knize se autor také přiznává k tomu, že neohlásil na policii podvod firmy, kde pracoval. Z firmy pouze odešel a firma ještě další půl rok tento podvod realizovala. I přesto autor cítil morální převahu napsat svůj návod pro obecní zastupitele na českém venkově, který představuje druhou část knihy. Pokud měla být kniha motivační, možná nebylo úplně chytré všechny zastupitele házet do jednoho pytle a označovat je za nekompetentní. Autor v zásadě rozděluje obyvatele obce na dvě skupiny, na ty hloupé zastupitele, co prosazují nesmyslná řešení a občany nebo prostý lid, jak je občas popisuje, kteří vědí, co chtějí. Popisuje na několika příkladech svoji špatnou zkušenost jako dodavatele mobiliáře. Nikdy ale neuvede jméno obce, takže nic z toho nelze ověřit. Jeho návodem na řešení podle něj špatné situace v českých obcích je selský rozum a inovativní přístupy. Kniha má být propagací participace na obcích. Elementární součástí participace je nenásilná komunikace, naslouchání a schopnost mediace. Autor ale napříč knihou ukazuje, že tím dobrým mediátorem být neumí. Kniha popisuje jen ty problémy, na které autorova firma umí prodat řešení. Kniha je tedy spíš prodejním katalogem zaměřeným na obce s velmi dlouhým úvodem. Knihu jsem si přečetla, protože ke křtu knihy přidala své jméno umělkyně Kateřina Šedá a kniha byla křtěna v pražském CAMPu. Bylo ale podle mě zásadní chybou knize tuto propagaci poskytnout jako knize. Autor může být dobrým zhotovitelem mobiliáře, ale psaní knih by si měl odpustit. O stejném tématu ale lépe a kultivovaně píše Michaela Hečková.