Oberonův kouzelný roh přehled

25.07.2021

Na světě je několik měst, které daly světové literatuře vysoce nadprůměrný počet tvůrců a ještě více literárních námětů. K nim patří i Oděsa, město slavné, kosmopolitní, v dějinách těžce zkoušené, které se - díky pozici mezinárodního přístavu - výrazně vymykalo té všeobecné ruské zaostalosti a izolovanosti, kterou po carském režimu ještě prohloubil bolševický režim.
Již před léty mě zaujala pocta literární Oděse, u nás vydaná pod názvem Perla v ebenu (https://www.databazeknih.cz/knihy/perla-v-ebenu-162829) a oděské uličky s mnoha podivnými figurkami jsem si užila hlavně v Oděských povídkách Isaaka Babela.

Katajevovy vzpomínky na dětství, na oděské ulice, náměstí, parky, nábřeží jsou ovšem z jiného ranku, než příhody chudého židovského kluka Babela. Valentin Katajev (a jeho posléze literárně také proslavený bratr Žeňa - Jevgenij Petrov) vyrůstali ve středostavovské intelektuální rodině, dostalo se jim lásky, pozornosti a zejména vzdělání, a i materiální nedostatek byl u nich jaksi snesitelnější.

Obernův kouzelný roh je souborem drobných i rozsáhlějších epizod, časově neseřazených vzpomínek, které autor sepsal na sklonku života a díky tomu nám podal úžasné svědectví o oděském životě na začátku 20. století, v letech před říjnovou revolucí, která pak smetla "starý svět". Jsou zde vzpomínky ryze privátní - na maminku, tety a jiné - někdy i divné - příbuzné, ale rovněž zde očima 6- až 15-letého kluka poznáváme městský život té doby, systém vzdělávání a výchovné metody, bohatou uměleckou a společenskou scénu oděského života (doslova dojemná a úsměvná je epizoda s prvním předvedením fungování telegrafu, na které vzal synka jeho otec do budovy polytechnického instutitu, kde se jen pro uzavřenou společnost předváděl ten nepochopitelný a okouzlující technický zázrak).
Četla jsem to s velikým zaujetím.