Oblomov přehled
Ivan Alexandrovič Gončarov
Oblomov je mohutná psychologická dráma šľachtického statkára, ktorému rodinná výchova v zaostalej nevoľníckej dedine dala do vienka odpor k akejkoľvek skutočnej činnosti a odsúdila ho na smrteľnú letargiu vôle. Gončarov v tomto vrcholnom románe podáva so zhovievavým úsmevným tónom dokonalú diagnózu voľného, intelektuálneho a citového marazmu hlavného hrdinu, ktorý je typickým príkladom „zbytočného človeka“ ruskej literatúry 19. storočia.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1979 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Обломов (Oblomov), 1858
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Oblomov. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (54)
Začátek výborný, ale pak následoval úmorně zdlouhavý popis vztahu mezi Olgou a Oblomovem. Ten když jsem překonal, tak se mi ulevilo a opět vzrostl můj zájem.
Osobně, ty pocity lenosti, odkládání, apatie a zmaru znám, i s jejich následky. A musel je zažít i Gončarov, který je ale zároveň i překonal, protože jinak by nedokázal napsat tolik obsáhlých knih...
Oblomov měl tu výhodu, že kolem něho přeci jen někdo poskakoval a měl alespoň nějaký příjem. Ale pokud dnes člověk nevyvine minimálně nějakou akci, tak je oblomovština, přímou cestou na ulici a pod most.
,, ... rád bych věděl, jak se člověk stane žebrákem, jak se do takového postavení dostane. Dochází k tomu náhle nebo postupně, poctivě nebo podvodně?"
90%
Román Oblomov (1859) je posledním z velkých děl ruské literatury 19. století, který jsem dosud nečetl. Ivan Alexandrovič Gončarov (1812 - 1891) v tomto svém nejslavnějším díle zobrazil osudy titulního hrdiny, Ilji Iljiče Oblomova, lenivého a pasivního bývalého úředníka žijícího v Petrohradě z výnosů svého malého venkovského panství Oblomovka o tří stech duších, kterého z jeho apatie nedokáže vytrhnout ani aktivní a podnikavý přítel Andrej Štolc, ani láska k inteligentní a upřímné Olze Iljinské. Sám říká, že je líný i žít. Štolc jeho život označí termínem "oblomovština", což je jev, kdy charakterově dobrý a upřímný jedinec, což Oblomov je, z nedostatku vlastní vůle propadne apatii a stává se zbytečným člověkem, jaké známe i z jiných děl ruské literatury (Puškinův Oněgin, Lermontovův Pečorin, Turgeněvův Rudin aj.).
Román pomalého tempa a řídkého děje vyniká psychologickou hloubkou a nádhernými postavami Oblomova a Olgy; méně vydařenou postavou je Štolc, jehož aktivita, cestování a činnosti jsou dány do kontrastu s Oblomovem, který není ani schopný odjet na svůj statek nebo dokončit plán změn, o němž jen sní a mluví. Oblomov je zvláštní postava, která není příliš sympatická, ale nakonec sympatie vzbuzuje a klade i provokativní otázku, co má vlastně smysl a zda je jeho apatický život opravdu tak špatný a zbytečný, zda třeba Štolcova aktivnost není také na škodu...
Jsem rád, že jsem tento skvělý román konečně přečetl. Znal jsem ho z povedeného filmu Nikity Michalkova s Olegem Tabakovem (z roku 1979) a ze dvou dramatizací (Dejvické divadlo s Ivanem Trojanem a Divadlo v Dlouhé s Michalem Isteníkem).
Přeložil Prokop Voskovec, SNKLHU, 1956 (existuje i nový překlad Libora Dvořáka, Odeon, 2015, ale já jsem dal přednost vynikajícímu staršímu).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Oblomov v seznamech
v Právě čtených | 10x |
v Přečtených | 297x |
ve Čtenářské výzvě | 22x |
v Doporučených | 30x |
v Knihotéce | 243x |
v Chystám se číst | 194x |
v Chci si koupit | 33x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
19. století Rusko zfilmováno ruská literatura prokrastinace lenost
Autorovy další knížky
1963 | Oblomov |
1965 | Všední příběh |
1952 | Strž |
1951 | Fregata Pallada |
1906 | Strž: román o pěti částech. Část I. a II. |
Cesta do života ruské aristokracie, kde pozná možná každy sam sebe. Jsem netrpělivý člověk, který pár svých snů uložil do šuplíku kvůli neschopnosti řešit tady a teď. Prokrastinace a neschopnost...tím jsem se v Oblomovovi hodně našla.
Přesto hodnotím 5*,jedná se jednoznačně o jedno z TOP ruských děl, které rozhodně stojí za to číst.
Možná vás cesta knihou s Oblomovem dovede do vlastní duševní nepohody, budete přes něj vidět nejen své vlastní chyby, ale i chyby ostatních. Člověk je stejný, ať žil.kdykoli, v jakémkoliv století. Možná mi to připomíná trochu i
puškinova Oněgina. Ruská literatura je nadčasová, ukazuje svým způsobem rozmařilost a to, jak člověk dokáže promrhat šanci jménem ŽIVOT.
Ťěšim se na podzimní čas, kdy plánuji vrátit se k ruské literatuře a to i díky Oblomovovi, Olze i Štolcovi