Obrazy zmizelého světa / Lunapark v hlavě / Startuji ze San Francisca přehled

27.06.2017

Tuhle knížku jsem si koupila jako mladá holka a od té doby ji četla už několikrát a pořád na mě má stejné účinky. Namlouvám si, že je to tím, že jsem vnitřně stále stejně mladá. :o))) Ale spíš to bude její nadčasovostí. Je to moc krásná poezie, kterou je lépe číst ve dvou. Předčítat nahlas někomu druhému. S kým jste si blízcí. Až se nakonec frekvence, na kterých vysílají vaše duše, vzájemně vyrovnají a splynou.

Přesně jak jsem to vždycky říkal
k lidem v létech nepřichází láska už tak snadno
poněvadž se hnali
po vyježděných kolejích příliš dlouho
a když pak přijde ta záludná výhybka
zmeškají poslední šanci
a zajedou na nesprávnou trať zatímco
veselý vagón s brzdařem v budce letí dál
a strojvůdce parní lokomotivy nic nedá
na tyhle nové elektrické píšťaly
a lidé v létech jedou na zarezlou vedlejší kolej
která končí v suché trávě kde se válejí
rezavé plechovky drátěnky z postelí
staré žiletky a plesnivé matrace
a právě tam kolej nadobro přestává
třebaže pražce ještě chvíli běží dál
a lidé v létech si říkají
Aha to asi bude to místo
kam jsme si měli jít lehnout
A tak si také lehnou
zatímco zářivý salónní vůz odplouvá kolem nich
po vysokém náspu
s okny plnými modrého nebe a milenců s kyticemi
dlouhé vlasy jim vlají a všichni se smějí
a mávají a šeptají si mezi sebou
a koukají ven a dohadují se co je to za hřbitov tam
kde koleje končí