Ocelové město přehled

předevčírem

Být Ocelové město současná kniha, tak jen kroutím hlavou nad bizarností. Jako text z roku 1879 je to ale velmi zajímavé nahlédnutí do tehdejší doby, o to cennější, že skrze sci-fi příběh, který se nemusí držet "klasických mantinelů". A tak dostáváme náhled do nacionalismu francouzského i německého (psáno po prusko-francouzské válce, ale daleko před I. i II. světovou), kolonizaci severní Ameriky, dobové burzy i vojensko-průmyslového komplexu, utopických/idealistických představ o budování měst* (i společnosti) a k tomu ještě průmyslové špionáži, úvodu příběhu jak z klasických Sherlocků nebo "příběhu o vybudování první orbitální rakety" (a to není zdaleka vše...). Ano, závěr je tedy nepěkně utnutý a neuspokojivý a (přes vše výše řečené) jsem se opakovaně pozastavoval nad tím, jak se svět (nejen literatury) za 150 let proměnil, ale má to něco do sebe.

A jen dvě poznámky: Tištěná verze má parádní tematické ilustrace. Jak mi přišlo, že v knize Dvacet tisíc mil pod mořem je jich dost málo, tak tady to jimi bylo doslova natřískané. Audiokniha od Omegy pak nejednou překvapila překladem, kdy by mě opravdu zajímalo, jak k němu došlo – místo krvinek se objevují krevní kuličky a třeba "že se dalo použít velkého počtu pecí na spalování kouře, byly majetkem města a mohly se snadno předělat na slévací pece" je v tištěné verzi (1989) logičtější "mohli využít velkého množství spalovacích pecí, které snadno přeměnily v pece tavicí".

* Pokus dobrý, ale teď se v realitě radši vracíme zpět k blokové struktuře patnáctiminutového města.

04.01.2025

Ďalší kratučký Verneho román, ktorého povesť predchádza pomerne pofidernú kvalitu diela. Nepochybujem o tom, že v dobe vzniku to bolo niečo, čo mohlo mať wow efekt, no dávno ho stratilo. Je to naivné (tak typicky Verneovsky), je to povrchné (pomerne na Verna netypicky), a teraz teda rozumiem tomu, prečo ma to v detstve nebavilo - čítanie bez napätia, bez čohokoľvek vyvolávajúceho emócie a teda celkovo plytké a nezáživné. Tiež je zaujímavé sledovať, čo si Verne ako Francúz myslel o Nemcoch, ako aj to, že už v polovici devätnásteho storočia existovali dôkazy o tom, že sa Germáni považovali za nadradenú rasu.