Od srdce k srdci přehled
Árpád Tóth
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/142545/od-srdce-k-srdci-142545.jpg
3
1
1
Jemné, upřímně procítěné, o kráse i smutku života zpívající básně, výběr z obsáhlého básnického odkazu předčasně zesnulého maďarského básníka. Nazváno podle básně s orig. maď. náz. Lélektöl lélekig. Uspoř. a doslovem opatřila Zuzana Adamová.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Od srdce k srdci. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Od srdce k srdci v seznamech
| v Přečtených | 5x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chci si koupit | 1x |
Od srdce k srdci
Více mě zaujala egocentrická tvorba básníkova mládí, než v doslovu vychvalovanější společenská (a revoluční) poezie. Přesto se mi nijak zvlášť nelíbila, protože byla vážně velmi egocentrická. Nejhezčí z celého výběru je za mě "Ranní serenáda". Vybírám několik úryvků z různých básní jako ukázku.
Snad myslí si: jednou zemřem, já i ty,
a skončí polibky, jež znala noční obloha,
i smích a hvězda, v prach rozpadnou se rty
a vody odplynou a zemřem, já i ty...
Dívenka ubohá...
(Dívka)
***
A občas jen oddech... smutná slast... večer plný jedu...?
Na ubohé a pusté posteli jsem v duchu oplakal
ten dávný lepší čas, aniž mi zvlhly líce,
čas, kdy jsem po rozkoši sahával jak po zlaté klice
tajemné brány, za níž zázraky své život uschoval...
(U děvčete)
***
Líný kal města šedne – dnít se chystá.
Ale tam na obloze, jež je širá,
už v dálce novou čtvrtku rozprostírá
jitro, ten velký impresionista.
...
Temnota – kutna noci nepůvabná,
opadává ze stromů, kam úsvit sahá,
a v chladu silueta lesa nahá,
...
Zde však, sevřeno domy, nemohoucí,
jde šedé jitro pusté všemi místy,
kde opadly už velké žluté listy
plynových lamp, těch smutných květů noci.
Jen semtam vztyčí se a choře šlehne
v nejisté šero strom, a hned zas jiný –
zelená louč, vlající do hlušiny
na náměstí, kde ještě nic se nehne.
(Ranní serenáda)
***
Teď sny mé odešly už v nenávratno
a k ránu, když se vracím po zlé dřině,
už nepřisednu k nim, abych si dal lhát.
Žena, peníze, Paříž – to vzácné plátno
života už mi rány neovine –
nu co, i tak je možno umírat...
(Pohřeb snů)
***
Z dálek sta bilionů mil ten třpyt
proniká skrze tmu a mráz a led
nezměřitelných temných prostorů
a tak k nám letí na tisíce let.
Poselství z nebes, které dospělo
až ke mně a v mých očích našlo cíl,
blaženě hynouc – víčka přivírám,
jako bych víko rakve přirazil.
...
Proč, hvězdo, pláčeš? Nejsi o nic dál
než na zemi zde srdce od srdce.
Což Sírius mně vzdálenější je
než mnozí bližní? kdo to tvrdit chce?
Ó běda, lásko, běda přátelství!
Cesto od srdce k srdci, bědo běd!
Vysíláme z očí mdlé paprsky
a mezi námi – vesmír... tma... a led...
(Od srdce k srdci)