Odboj, nebo provokace? přehled
Petr Svoboda
Kniha se zabývá vznikem a činností odbojové skupiny „Za svobodu“ v letech 1948–1951, její infiltrací, postupnou kontrolou a likvidací ze strany bezpečnostního aparátu komunistického režimu. Činnost skupiny, vedené Josefem Vlasatým („kpt. Hrdý“), bývalým tajemníkem ústředního sekretariátu národně socialistické strany, dokumentuje postoje a motivy účastníků protikomunistické rezistence, zároveň je však nezpochybnitelným důkazem o provokacích a nezákonných praktikách, které na přelomu čtyřicátých a padesátých let představovaly běžnou pracovní metodu StB. Dále dokládá v odborné literatuře dosud opomíjený fakt, že se na protikomunistickém odboji v poúnorovém Československu aktivně podíleli též příslušníci ozbrojených sil v činné službě, v tomto případě příslušníci SNB. Případ Josef Vlasatý a spol. lze vzhledem k celkovému počtu čtyřiceti dvou odsouzených osob označit za jeden z největších politických procesů padesátých let.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Odboj, nebo provokace?. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (1)
Knižní novinky (21. týden)
17.05.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Odboj, nebo provokace? v seznamech
v Přečtených | 1x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 6x |
v Chci si koupit | 4x |
Štítky knihy
odboj 40.-50. léta 20. století politické soudní procesy Státní bezpečnost (StB) protikomunistický odboj totalitní režimy třetí odboj (protikomunistický, 1948-1989)
O třetím odboji se moc nemluví, zvlášť v porovnání s druhým. Dějiny píší vítězové, a třetí odboj nevyhrál, navíc byl proti prvnímu i druhému podstatně roztříštěnější, hůř organizovaný a vybavený. Neznamená to ale, že by neexistoval, a Svobodova kniha dokumentuje dvě velké odbojové skupiny, jejichž tragédií bylo, že je od počátku sledovala a částečně pomocí agentů ovlivňovala StB.
Skupina Josefa Vlasatého vznikla v sokolském kruhu a zřejmě dost přesně ilustruje úroveň, na níž se pohybovala většina tehdejších bojovníků proti režimu - lidé osobně stateční, vlastenci v nejlepším smyslu slova, často se zkušeností z protiněmeckého odboje, ale v důsledku politické situace neschopní vytvořit organizaci s reálným vlivem, chyběl jim jaksi realistický cíl i prostředky a kontakt se zahraničím. Navíc jejich činnost byla často špatně utajená a z přemíry nadšení a optimismu naivní.
Skupina odbojářů-příslušníků SNB, zajímavá už tím, že vznikla, byla profesionálnější, byť ani ta by bez zapojení zahraničních států nic nezmohla.
Kniha ale navíc dokumentuje i (málo popisovanou) situaci ve společnosti na přelomu 40. a 50. let, kdy se obecně předpokládalo, že dojde k válce Západu a Východu, je jen otázka kdy. Zdaleka ještě ne konsolidovaný komunistický stát neměl pod kontrolou všechny bezpečnostní jednotky, ale s potvrzenou dopomocí sovětských poradců rychle vznikla výkonná kontrarozvědka, která metodami, které by dnes působily divoce i v béčkovém špionážním filmu, dokázala infiltrovat a několik let usměrňovat několik skupin o stovkách členů. Práce StB v tomto ohledu je dobře popsaná, pozadí odboje také, následné soudy poskytují pohled na inscenované procesy.
Svoboda obsáhle cituje z operativních svazků přímo v textu, pod čarou pak cituje až přebujele, ale je to vedeno snahou o co nejpřesnější popis událostí. I z toho množství slov ale jasně vystupuje, jak velký vliv měli jednotlivci, jejich šikovnost i slabosti (získání jediného důležitého člověka pro spolupráci umožnilo vznik fiktivního odbojového centra v režii StB, přes které se dalo proniknout ke skutečným odbojářům), jak značný počet dělníků a osob nižšího vzdělání měl silnou touhu po svobodě a vůli bojovat proti komunismu. Byť by mě zajímaly i jejich osudy po propuštění, které v knize nejsou. Místy mě až udivovaly pozorovací a vyjadřovací schopnosti lidových pisatelů ilegálních článků. Publikace je přínosná ve více ohledech, ale téma by si zasloužilo víc takových.