Odkaz - Pravdivý příběh bratří Mašínů přehled

24.03.2024

Velmi čtivá a podrobná publikace o bratrech Mašínových a jejich malé, ale velmi radikální protikomunistické skupině. Dcera Josefa Mašína podrobně vyslechla otce, strýce i jiné pamětníky, prostudovala literaturu a také archivní prameny v USA, Velké Británii, Německu a České republice. Na druhé straně je na textu velmi patrné, že ho napsal potomek protagonistů knihy. Barbara Masin líčí i dědečka Josefa (1896–1942) jako velkého hrdinu, což rozhodně není v rozporu se skutečností. Podle knihy to ale vypadá, že byl nejhrdinštějším čs. legionářem v Rusku, strůjcem úspěchů u Zborova nebo Bachmače. Stejně tak popisuje Barbara jeho zásluhy v protinacistickém odboji. Těžiště tzv. Tří králů však ve skutečnosti nespočívalo v rozmístění dvou tisíc bomb (napsala B. Masin!), nýbrž v rozsáhlé zpravodajské činnosti. Popis aktivit bratří Mašínových a jejich přátel v letech 1951–1953 se pak nese v duchu, že to byla jediná skutečná protikomunistická skupina s rozsáhlou ozbrojenou činností v Československu. O tom se dá podle mě s úspěchem polemizovat, v ČSR provedly ozbrojené činy např. též skupiny Černý lev 777 a Hory Hostýnské, navíc pár let před Mašíny. Činnost těchto skupin byla rozsáhlejší a ne tolik kontroverzní. Barbara Masin nedělá rozdíl mezi nacisty a komunisty, nebo dokonce považuje komunisty za horší na základě počtu jejich obětí. Co se týče našeho území, byli ovšem nacisté mnohem vražednější než komunisté. Hodně kontroverzní je též obhajovat likvidaci řadových ozbrojených policistů-příslušníků SNB. Jinak často velmi kritizovaní čs. partyzáni přepadli od října 1944 do konce války desítky, ne-li stovky, četnických stanic, a není mi známo, že by přitom četníky zabíjeli (zároveň partyzáni provedli řadu diverzních činů, zejména výbuchy na železničních tratích, či přepadů menších skupin německých vojáků). V čem je Barbara Masin naopak velmi objektivní, je líčení toho, jak nás Francie a Británie nechaly na podzim 1938 na holičkách. Stejně tak povzdech nad tím, že Američané ve skutečnosti neměli v úmyslu osvobodit východní a střední Evropu od komunismu, ačkoliv západní vysílací stanice jako RFE nebo Hlas Ameriky dlouho tvrdily něco jiného. Mašínové a spol. se vlastně stali oběťmi lživých zpráv a štvaní těchto rozhlasů. Místo, aby si to natvrdo přiznali, mají silné řeči (dnes již samozřejmě jen Josef Mašín), že každý komunista v ČSR byl legitimní cíl, na který mohli střílet. A koneckonců i Václav Havel, Mašíny tolik nenáviděný, byl na Západě nekriticky oslavován. Na rozdíl od Mašínů či jejich horlivých zastánců dobře vím, že náš národ neměl zase tak málo hrdinů, jak se často tvrdí. V prvním odboji šlo především o cca 100 tisíc legionářů a v druhém odboji o dalších cca 100 tisíc účastníků protinacistického odboje v tzv. protektorátu. Hrdinové protikomunistického odboje jsou pro mě osobně zejména převaděči jako byli bratři Hasilové nebo František Gajda, někteří agenti západních zpravodajských služeb (napadá mě fenomenální Štěpán Gavenda), přejezd tzv. vlaku svobody do Bavorska v září 1951 nebo úlet tří Dakot na jaře 1950, z protikomunistických skupin především Černý lev 777, Hory Hostýnské či skupinka z Hodonína, jež fyzicky odstranila příslušníka Státní bezpečnosti, nikoliv řadové vesnické "esenbáky" jako Mašínové. U nich a Paumera oceňuji zejména jejich neuvěřitelný přechod přes NDR do Západního Berlína v říjnu 1953, kdy měli neuvěřitelné štěstí, které ale v tomto případě přálo do velké míry připraveným. Kauza bratří Mašínů a spol. bude českou společnost rozdělovat i v budoucnosti, ostatně podobně rozporuplné názory panují v USA okolo indiánského odporu (např. v souvislosti s brutálními činy Apačů vedených Geronimem či Viktoriem) nebo v případě činů Johna Browna a jeho synů, kteří bojovali se zbraní v ruce proti otrokářům ještě před vypuknutím občanské války, tedy v době "oficiálního" míru. Howgh!

02.02.2024

Silný příběh, výborně zpracovaný. Příběh hrdinství, odvahy, ale i toho, jak je moc zrádná... Lidé žijící mezi druhou světovou válkou a dobou komunistického teroru měli těžký život. Ta nedůvěra, strach, bezmoc... Pokřivené charaktery v pokřivené době... Obdivuji tu vůli a sílu postavit se na odpor režimu. Vražedného režimu, který se snažil zlomit touhu po svobodě a demokracii..
K zamyšlení je i závěr knihy, kdy jsme konfrontováni slovy o převlečení kabátů a příliš hladké revoluci..