Ohnivou pouští na Sinaj přehled

26.02.2019

Nejdivnější knížka za ... hodně dlouhou dobu a asi nejnezáživnější "cestopis", co jsem kdy čet. Pominu-li poměrně časté a dnešnímu čtenáři už dosti nesrozumitelné citace z cestopisů Kryštofa Haranta z Polžic, tak je to celkově napsáno velice zvláštním způsobem, který mi prostě nesedl. Kdyby to vzniklo v dnešní době, asi bych to charakterizoval tak, že autor posbíral nějaké střípky z Internetu a poskládal je do podoby delšího textu, aniž by do toho vložil větší množství vlastních zážitků a postřehů z cesty.
U podobného cestopisu bych čekal nějaký úvod, jak celá výprava vznikala, kdo, s kým, kam, proč, na čem cestoval. Tady nic takového není. Text vhodí čtenáře rovnýma nohama někam do Rakouska stylem, který připomíná spíš turistický bedekr. Jsou to takové obecné, zvláštním, takovým neosobním stylem "nestranného pozorovatele" podané střípky z oblasti zeměpisu, dějepisu, ekonomiky, politiky, občas proložené narážkou na nedokonalosti či naopak přednosti (ty pouze tak, aby to prošlo!!) kapitalismu na západě, pospojované do zdánlivě souvislého textu, který ovšem (minimálně v první třetině až polovině knihy) postrádá prakticky jakýkoliv popis přímých vlastních zážitků z cesty. V cestopise bych čekal něco ve stylu "jeli jsme tudy a tudy, přijeli jsme tam a tam, kde bylo k vidění to a to, stalo se nám to a to, opravovali jsme to a to, setkali se s tím a tím člověkem, pokračujeme tam a tam", a tak dále. Ono to vpodstatě osobní zážitky popisuje, ale velice neosobním způsobem, celkově je ta chrakteristika pro mě dost těžko uchopitelná. Už například to, že cestovali na malých motocyklech (Pionýr, Manet), s sebou přinášelo jednak dosti pomalý postup, kdy cestou měli jistě mnoho zaznamenáníhodných zážitků, jednak třeba při přejezdu Alp nebo v pouštích museli narážet na technické limity těch motocyklů, obojí by se určitě v textu dalo celkem barvitě popsat. A jestli smyslem a zlatým hřebem cesty měl být výstup na horu Sinaj, tak pak to autor zabil úplně nejvíc tím, že vlastně celý výstup nechal opět popsat opravdu slovutným jazykem K. Haranta, tam už jsem jednotlivé věty v několik staletích starých větách i přeskakoval.

Po prvních dvaceti, třiceti stranách jsem měl hodně velkou chuť to odložit, no nakonec jsem to přečet, ale bylo to docela utrpení. Autor si asi byl vědom toho, že není zcela ideálním vypravěčem, někde v závěrečné třetině knihy se objevilo toto: "...zapaluji si cigaretu od cigarety a už po několikáté na této cestě mi napadá, jaká je to škoda, že nedokáži vylíčit, co vidím, co vnímám. Připadá mi to jako podvod na čtenáři. Chtivý líčení dalekých krajin a všelijakých dojmů koupí si tuto knížku a dostane se mu jen vyčpělého odvaru." Tak kdyby tohle bylo někde kolem té dvacáté stránky, tak jsem to moh odložit rovnou a vzít si něco zajímavějšího.
Hodnotím na moje poměry velmi nízko, za symbolickou cenu jsem poslal dál. Před touto knihou jsem četl cestopis Petra Bárty z expedice Lambaréné, který se stylem vyprávění s tímhle paskvilem nedá absolutně srovnávat.