Oksa Pollocková: Vyvolená přehled

03.10.2018

Ten moment, když nevíte, jak vyjádřit to, co vyjádřit chcete tak, aby to neurazilo a zároveň vás to nenas*alo ještě víc ...
Čtu to poněkolikáté a je to čím dál tím horší.

Z kdysi kouzelnýho světa se stal mišmaš plnej hlouposti, což děcka kolem 9-11-ti let zajímat může...ale pak se stane součástí zbraŇ jako rozežírání plic zaživa a KGB nebo domnělé CIA a z dětské knížky jsme kdesi, kde tomu neporozumí ani dospělák, protože je to najednou tak moc o vládních bojích, byť zaobalených do kouzelných zemí a bojovníků Prchlíků (debilní nízev), kteří pod nadvládou zla museli z Ruska uniknout, že zjistíme, že vlastně nevíme, zda čteme dětskou, nebo dospěláckou knížku.

Fakt, že věty, jež měly být vtipné vtipné nejsou, že atmosféra není uvěřitelná a že osoby díky svým dialogům leda tak vytáčejí díky své neautentičnosti, asi zcela pominu, stejně jako fakt, že se nám tam opět mísí prvky koho jiného než chudáka okopírovaného Pottera (fakt, že mají ve škole schovku KOMNATU, ve které jsou sochy a nepotřebný nábytek - tam lezli Draco a jeho dva přátelé v posledním díle) anebo kouzlo, jež maže paměť a vytvoří oběti víru v to, co mu druzí šeptají.
Až příliš průhledně stejné, kdyby to alespoŇ pozměnily !!!!!

Takže dobrý? ani ne.
Pro děti? Vůbec.
Takže hodnocení? odpovídající.

01.01.2018

To jsem se zase pustila do zajímavé série. V první řadě obdivuji autorky, že se rozhodly stvořit společné dílo a takhle jim to vyšlo. Sice je Oksin příběh opravdu nenadálý a možná místy trochu naivní, čtenář si v ní libuje hlavně při objevování zákonů Edéfie a dalších zvyklostí. I když mě trochu naštvalo, že se tam ještě nepodívali, ale co není nyní může být v dalším díle, na který se moc těším.
Jsem podobného charakteru jako Oksa, takže jsem si ji hned oblíbila a stejně tak Gustu. Velmi sympatický mi byl taky Melin, jen mě mzelo, že nedostal víc prostoru. Ale nejvíc mě dojímal Tugdual, nejen kvůli jeho minulosti, ale i stylu a vzhledu, takže se těším, co dalšího se o něm dozvím. Vlastně, když se tak zpětně zamyslím, každý Prchlík měl jedinečný vlastní příběh, takže bylo obtížné si alespoň někoho nezamilovat.