Okultní kořeny nacismu přehled

02.12.2022

V relativně krátkých časových odstupech jsem si přečetl pár knih věnovaných okultismu, mystice a všem těm slepým uličkám na cestě za lidským poznáním (dodávám slepým pro mne - abych se někoho nedotkl). Tím posledním na nějakou dobu se stala studie „Okultní kořeny nacismu“ Nicholase Goodrick-Clarka. Na rozdíl od těch ostatních jde o vědeckou práci a jako taková může být z tohoto důvodu pro mnohé čtenáře (např. fanoušky „Jitra kouzelníků“) nudná a tudíž nezajímavá.
Opravdu, popis všemožných představ o stvoření světa a role Árijců v něm je v ní omezen v podstatě jen na pár odstavců. Těžiště této knihy spočívá v popisu historického zázemí prudkého nárůstu okultismu a ariosofie v německy mluvících zemích a chronologii tohoto jevu. Autor „skáče“ po jednotlivých významných „osobnostech“ a na jejich osudech a dílech popisuje jednotlivé etapy nárůstu evropské temnoty.
Pro mne byl velmi zajímavou částí díla její úvod popisující mimo jiné vliv dění v Čechách ve druhé polovině 19. století (emancipační snahy Čechů v rámci monarchie) na nárůst německého nacionalismu a počátek nenávisti části německého etnika vůči Slovanům. Není velkým tajemstvím, že prvopočátky německého nacionalismu tragicky vrcholícího o několik desetiletí později leží právě v rakouské monarchii, v níž svá díla stvořili lidé, jako byl Guido von List či Jörg Lanz von Liebenfels, již duchovně ovlivnili generace neškodných, ale především velmi problematických proponentů nacistické ideologie. Jejich následovníci jako byl Rudolf von Sebottendorff či Karl Maria Willigut se stali přímými rádci Himmlera a Hitlera.
Z pohledu dneška by se čtení takové knihy to mohlo zdát jako projev zájmu o „tajné dějiny Evropy“ a bizarnosti, jež nám historie přinesla. Zaposloucháte-li se nebo začtete do názorů ruských „filosofů“, jako jsou Alexandr Dugin a Ivan Iljin, může vám přeběhnout mráz po zádech. Oblíbený úvod mnoha beletristických děl, totiž že „jakákoliv podobnost postav a událostí v knize ztvárněných je čistě náhodná“, v tomto případě neplatí ani trochu.
Bylo by hezké to číst jen jako svědectví o slepých uličkách historie, kdy by neexistovalo tolik lidí, kteří v tom naopak vidí jasnou a jedinou cestu ke spáse svého národa.