Opátstvo Northanger přehled

02.03.2025

Rada by som sa podelila o svoje dojmy z knihy "Opatství Northanger" od Jane Austen. Kniha sa mi páčila, aj keď ju nezaradím medzi svoje TOP obľúbené dielo od tejto autorky. Musím povedať, že je lepšia ako "Emma", ktorá mi prišla veľmi rozťahaná a hlavná hrdinka mi nesadla. Naopak, Catherine, hrdinka "Opatství Northanger", mi začala postupne prirastať k srdcu, najmä v druhej polovici knihy.

Jedným z najvýraznejších aspektov, ktorý ma oslovil, je obraz, ktorý Austen vytvorila, keď poukázala na to, že nie je dobré miešať svet knižnej fikcie s realitou. Catherine žila vo svojom obľúbenom svete gotických románov a postupne sa musela vyrovnať s realitou, čo je nadčasová téma, ktorá má svoj význam aj dnes. V súčasnosti, keď sa umelý svet na Instagrame a podobných platformách zlieva s tým reálnym, sa mnohí ľudia cítia smutne a frustrovane, pretože skutočnosť sa často líši od toho, čo vidia na internete. Tak ako Catherine, aj my sa musíme naučiť rozlišovať medzi ilúziou a realitou.

Celkovo je "Opatství Northanger" zaujímavou a podnetnou knihou, ktorá ponúka cenné posolstvo, a aj keď nie je mojou najobľúbenejšou, určite stojí za prečítanie.

14.02.2025

Úmyslně jsem zabrousila do čtenářských vod pro mě dosud neznámých, Jane Austenovou jsem si naordinovala spíš jako poznávací exkurzi - a hle, byla jsem překvapená spíš příjemně. Čekala jsem červenou knihu, romantiku z přelomu 18. a 19. století… No, po pravdě, ono se mi jí dostalo vrchovatě, kniha je sonda do společenského života té doby a zejména pro nás už neuvěřitelných složitých společenských pravidel a způsobů namlouvání, kdy nebylo ani tak důležité, kdo koho miluje, ale hlavě u dívky pořádné věno a u muže zajištění rodiny; chudoba i v rámci těch lepších kruhů byl ten nejhorší strašák. Ta hrůza, mít jen několik sloužících, zatímco jiný jich má plný dům…
Ale to vůbec není to, co mě na knížce okouzlilo. Znovu jsem se musela přesvědčit, kdyže přesně autorka svá díla psala, protože bych nevěřila, že už v této době existoval suchý anglický humor a že ho dokonce bude ve své tvorbě používat žena spisovatelka…
Nadhled, ironie, obraty a věty složitě formulované, ale vždy s vtipným vyústěním; tady musím ocenit i překlad. Tohle překládat, klobouk dolů. Někdy jsem se musela k větě, která zabírá celý jeden odstavec, vrátit, abych pochopila všechny vtipné finesy, které autorka zamýšlela.
Bavil mě i způsob, s jakým autorka se čtenářem komunikuje, svůj příběh glosuje, a tak trochu shazuje, a samozřejmě je tu i určitá kritika tehdejších poměrů.
Seznámení s autorkou pro mě dopadlo opravdu dobře.
*
„Jakkoli Catherine nebyla zvyklá dělat si vlastní úsudek a její obecné povědomí o tom, jaký by měl být správný muž, bylo zatím nejasné, a přestože dokázala snášet výlevy jeho nekonečné nadutosti, nedovedla potlačit vtíravou myšlenku, že možná není tak docela sympatický.“