Opilé banány přehled
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118576/opile-banany-118576.jpg
4
645
645
Novela Petra Šabacha, v níž se autor opět vrací do vzpomínek svých a svých přátel. Tři šestnáctiletí kamarádi se seznamují se světem dospělých, hospodami i prvními láskami a v šedivém světě osmdesátých let se snaží najít svůj svět barevný. Rozhodnou se odjet k moři, které je pro ně snovou představou o tom, jak opustit "fádní blbákov" přitroublých písní režimních autorů, nedostatku toaletního papíru a pomníků "význačných" soudruhů. Cesta kradeným stařičkým populárem však končí happyendem docela jiným, než bychom předpokládali.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Opilé banány. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (79)
Krásně napsané, při čtení této knihy člověk prožívá znovu útržky filmů které jsou natočeny podle knih pana Šabacha. Suroví styl psaní tohoto autora mě neskutečně sedí, jeho knihy může člověk číst pořád dokola a stále se parádně baví. Je velká škoda že autor zemřel celkem brzy, mohl ještě napsat pár takto pěkných knih. Každopádně knihu doporučuji, kdo tohoto autora ještě nečetl má šanci najít něco nového.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Opilé banány v seznamech
| v Právě čtených | 8x |
| v Přečtených | 1 079x |
| ve Čtenářské výzvě | 63x |
| v Doporučených | 33x |
| v Knihotéce | 213x |
| v Chystám se číst | 148x |
| v Chci si koupit | 23x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Obcas som sa citil pri citani az stastne. Pocuvaj. Citujem.
„Céčka?“ zeptal se Béďa. „Co to je?“
„Ty to vážně nevíš?“ udiveně sem na něj zíral.
„Vážně nevím, co jsou to céčka,“ přiznal trochu rozpačitě.
„Von vlastně nikdo pořádně neví, co to je,“ připustil sem, „akorát se to
sbírá. Všechny děti sou z toho jak padlý na hlavu.“ Přines sem ze svýho
pokoje jeden jedinej vzorek, co sem měl, a položil ho před něj. Překvapením
zved obočí a zamumlal: „Já tomu nerozumím. Tohle se sbírá…?“
„No jasně,“ řek sem, „to má dneska obrovskou cenu.“
„To je snad vtip, ne?“ ujišťoval se Béďa.
„Tuhle blbost,“ sklonila se nad céčkem matka, „v počtu tří kusů vyměnil
Alešek za otcův dalekohled v hodnotě několika tisíc. Rozumíš tomu?! Dal ho
za tři tyhle nesmysly. Proto ten křik. A víš, čím se ten chudinka bránil, když
ho otec řezal? Že byly svítící! Kdo nám takhle zblbnul děti?!“
A ja som bol stastny, lebo som to zazil.