Osamělý dav přehled
David Riesman
Sociologickou studii Osamělý dav považují mnozí znalci za nejvlivnější knihu dvacátého století. Od prvního vydání, jež se stalo prvním sociologickým bestsellerem, uplynulo již půl století; analýza „nové střední třídy“ za pomoci pojmů „niterné řízení“ a „vnějškové řízení“ otevřela vzrušující nový rozměr vnímání psychologických, politických a ekonomických problémů, kterým čelí jedinec v současné, nejen americké společnosti. Tato diagnóza doby se mezitím stala nejen klasickou, nýbrž v některých bodech přímo prorockou.... celý text
Literatura naučná Sociologie, společnost
Vydáno: 1968 , Mladá frontaOriginální název:
The Lonely Crowd, 1950
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Osamělý dav. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Ukazka:
"Všem vnějškově řízeným lidem je společné to, že zdrojem řízení pro jednotlivce jsou jeho vrstevníci - buď ti, které zná, nebo ti, jež poznává nepřímo, prostřednictvím přátel či hromadných sdělovacích prostředků. Tento zdroj je ovšem "zniterněn" v tom smyslu, že závislost na něm jako na řídícím životním činiteli je vštěpována již v raném věku. Cíle, o něž vnějškově řízený člověk usiluje, se mění v závislosti na tomto činiteli: beze změny zůstává po celý život jen usilování samo a pozorné sledování signálů přicházejících zvnějšku od druhých lidí." (s. 27-28)
"Niterně řízený člověk pojal do sebe v raném věku psychický gyroskop, který je uveden do pohybu rodiči a může později přijímat signály od jiných autorit, podobajících se jeho rodičům. [...] Zatímco niterně řízený člověk se mohl cítit "všude doma" díky své poměrně slabé vnímavosti vůči druhým, vnějškově řízený člověk se v jistém smyslu cítí doma všude a nikde, nadán schopností navázat rychle s každým důvěrný, třebaže povrchní vztah, a s každým se dorozumět." [...] Tradičně řízený člověk přijímá signály od druhých, přicházejí však k němu v kulturním stejnozvuku; k jejich zachycení nepotřebuje složité přijímací zařízení. [...] musí být schopen přijímat signály zblízka i zdáli" (s. 30-31)
Ve své době naprosto průlomová kniha, která jako první zpracovávala a analyzovala společenské jevy, označované a chápané dnes jako projevy postmoderny.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (3)
„Společenská zralost předbíhá zralost biologickou.“
„Všem vnějškově řízeným lidem je společné to, že zdrojem řízení pro jednotlivce jsou jeho vrstevníci - buď ti, které zná, nebo ti, jež poznává nepřímo, prostřednictvím přátel či hromadných sdělovacích prostředků. Tento zdroj je ovšem zniterněn v tom smyslu, že závislost na něm jako na řídícím životním činiteli je vštěpována již v raném věku. Cíle, o něž vnějškově řízený člověk usiluje, se mění v závislosti na tomto činiteli: beze změny zůstává po celý život jen usilování samo a pozorné sledování signálů přicházejících zvnějšku od druhých lidí. (s. 27-28)“
„Niterně řízený člověk pojal do sebe v raném věku psychický gyroskop, který je uveden do pohybu rodiči a může později přijímat signály od jiných autorit, podobajících se jeho rodičům. [...] Zatímco niterně řízený člověk se mohl cítit všude doma díky své poměrně slabé vnímavosti vůči druhým, vnějškově řízený člověk se v jistém smyslu cítí doma všude a nikde, nadán schopností navázat rychle s každým důvěrný, třebaže povrchní vztah, a s každým se dorozumět. [...] Tradičně řízený člověk přijímá signály od druhých, přicházejí však k němu v kulturním stejnozvuku; k jejich zachycení nepotřebuje složité přijímací zařízení. [...] musí být schopen přijímat signály zblízka i zdáli (s. 30-31)“
Kniha Osamělý dav v seznamech
v Přečtených | 23x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 26x |
v Chystám se číst | 43x |
v Chci si koupit | 11x |
v dalších seznamech | 3x |
Přesto že je na knize vidět, že je stará a některé věci už dnes fungují jinak (ale i výpověď o minulé době je velmi zajímavá), z převážné části je stále aktuální a v mnoha směrech překonává svou kvalitou dnešní podhledy hlavního proudu. Autor popisuje vznik tlaků v rámci skupin a také to, jak spolu lidé vzájemně vycházejí. Lidé spolu vycházejí lépe, ale často na úkor přítomnosti nějaké důležité myšlenky v komunikaci. Výjimku tvoří případy, kdy se vaše myšlení odchyluje od skupiny, k níž patříte. Výrazný problém střetu mezi skupinami autor neřeší, v jeho době asi nebyl ta aktuální jako dnes. Kniha klade relativně velký důraz na výchovu.
"Niterně řízený člověk trpí sebetrýzní, nedosáhne-li svých zniternělých cílů. Dokud se mu všechno daří zapomíná na ruku, která ho neviditelně řídí, jakmile je však zaskočen neúspěchem, začne ji vytahovat na světlo, aby ji mohl rozdrtit." - - -
„Už vzhledem ke své citlivosti na sebemenší tlak propagují hromadné sdělovací prostředky toleranci. Ale i tam, kde záměrně vystupují jako moralisté, nebude publikum, které se skládá z příslušníků jednotlivých skupin vrstevníků, naladěno přijímat rozhořčená sdělení se stejným rozhořčením. Tento postoj publika způsobuje, že se nepřipisuje význam tomu, co je obsahem sdělení masových prostředků, ale "přesvědčivosti“, s jakou se předkládají.“ - - -
„Ještě v roce 1920 si americký hoch ze střední vrstvy nemusel dělat příliš velké starosti se svou kariérou. Pocházel-li z dobré rodiny, mohl se spolehnout na konexe; jestliže nikoliv, mohl se spoléhat na doporučení, které mu zjednával jeho společenský - to jest zjevně niterně řízený - charakter. Mohl snít o dlouhodobých cílech, protože ho nepálil sám problém vstupu na životní dráhu a otázka, jak se na ní udržet... ... a přece očekává často tragický osud niterně řízené lidi, kteří nedokážou uskutečnit své nadsazené plány a kteří třeba musejí marně zápolit jak s nepoddajností materiálu, tak s vlastními omezenými schopnostmi.“ - - -
„Projevuje se snaha srovnat do příslušných mezí každého, kdo v kterémkoliv směru přečnívá nebo vyčnívá. Veškerá mravnost je výhradně doménou skupiny.“ - - -
„Aby jakákoliv společnost mohla dobře fungovat, musí si její příslušníci osvojit takový charakter, který je nutí, aby chtěli jednat způsobem, jímž musí jednat jako příslušníci této společnosti nebo určité vrstvy uvnitř ní. Sami si musí přát dělat to, co jsou objektivně nuceni dělat. Vnější nátlak je nahrazen vnitřním přinucením a zvláštním druhem lidské energie, která je usměrněna do charakterových rysů.“