Osudná smyčka přehled
Jan Vážný
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175454/bmid_osudna-smycka-jr3-175454.jpg
4
10
10
Stejně jako ve svém prvním kriminálním příběhu Omyl v osobě autor i v tomto stojí na pevné půdě skutečnosti. Zpřístupňuje čtenáři materiál bezpečnostních orgánů a umožňuje mu tak, aby se spolu s mladým pracovníkem prokuratury snažil přijít na kloub případu, z něhož se nakonec vyvine trestný čin vraždy.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Osudná smyčka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Povedený detektivní příběh pro fanoušky tohoto žánru. Kladně hodnotím atmosféru 60. let, která je podpořena i dobovými fotografiemi. Slabinou může být styl vyprávění, jenž je veden převážně formou výslechů a protokolů, což může připadat dnešnímu čtenáři nezáživné. Já jsem s výsledkem spokojený.
Kriminální případ z Talamberku na Moravě, kde dojde v hotelu k sebevraždě muže, který zde byl vyslán pracovně ... smyčka šňůry z vařiče a poloha těla mohou nasvědčovat tomu, že jde o vraždu.. motivů je mnoho a stopy vedou nejen do Brna, ale i do Košic a Prahy. Dobře napsaná detektivka ze které dýchá atmosfra 60. let,
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Osudná smyčka v seznamech
| v Přečtených | 11x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Mé knihovně | 15x |
| v Chystám se číst | 3x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1965 |  Osudná smyčka |
| 1966 | Zlatá smrt |
| 1980 |  Záhada inzerátu |
| 1987 | Záhada ztracené cukle |
| 1964 | Omyl v osobě |
V pokoji hotelu Městský dvůr v Talmberku je nalezeno mrtvé tělo muže. Vše ukazuje na sebevraždu oběšením, provedená pitva ale prokáže, že Jaroslav Malimánek, technický úředník národního podniku Geologický průzkum, se sám zabít nemohl. Vzápětí už se rozbíhá zevrubné pátrání po vrahovi. Osudná smyčka Jana Vážného je intelektuální román s detektivní zápletkou ve stylu Pitavala z malého města. Nejde tu „…o efekty, překvapení, o zdánlivě nelogické úvahy, které by neomylně mířily do středu terče, ale naopak o šedý, místy vysloveně nezáživný výpočet všech bezvýznamných faktů, jejich řazení k sobě ve zcela fádních, nevynalézavých souvislostech a spojitostech.“ I přes výše uvedené má tato Vážného obyčejná a nemoderní fasáda svou atmosféru a své osobité kouzlo. Už skutečnost, že je vyprávěn z pozice prokurátora a ne vyšetřovatele, má cosi do sebe. Příběh nepatří k těm, o nichž řeknete, že jsou ohromující, ale je poctivý a má pevnou konstrukci, takže se nezbortí s prvním závanem silnějšího větru. Tím spíše, že i po více jak půlstoletí je pořád čtivý.