Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I. – IV. přehled

13.10.2024

V určitých nepravidelných intervalech se k této knize celé roky vracím. Teď nejčastěji v podání Jana Wericha v audio verzi. A pokaždé mi to zvedne náladu. Takže doporučuji především na studený, deštivý podzim, čili právě teď. :-)

29.05.2024

Výborná kniha, které jsem se dlouhou dobu vyhýbal. Přečteno poprvé v 41 letech a číst to dřív, tak bych spousty myšlenek mezi řádky asi nepochopil. Švejk je prostě borec a doufám, že v Česku stále je dost jemu podobných lidí.

Ano, kniha mohla být klidně o 1/3 až polovinu kratší, protože s přibývajícími stránkami to začíná být dost repetitivní a nic nového nepřinášející. I tak dávám 4 hvězdy.

Pár citátů z knihy, které mi smíchem vytlačili i nějaké ty slzičky z očí:
"Nyní vám, kamaráde, musím říct něco o Dauerlingovi, pokračoval jednoroční dobrovolník, "o něm si vypravují rekruti u 11. kompanie tak, jako nějaká opuštěná babička na farmě v blízkosti mexických hranic bájí o nějakém slavném mexickém banditovi. Dauerling má pověst lidožrouta, antropofága z australských kmenů, kteří požírají příslušníkydruhých kmenů padších jim do rukou. Jeho životní dráha je skvělá. Zanedlouho po narození upadla s ním chůva a malý Konrád Dauerling uhodil se do hlavičky, takže ještě dnes je vidět na jeho hlavě takovou zploštělost, jako kdyby kometa narazila na severní točnu. Všichni pochybovali, že z něho něco může být, jestli vydrží to otřesení mozku, jen jeho otec, plukovník, neztrácel naděje a tvrdil, že mu to nemůže nijak vadit, poněvadž, jak se samo sebou rozumí, mladý Dauerling až povyroste, věnuje se vojenskému povolání. Mladý Dauerling po hrozném zápase s čtyřmi třídami nižší reálky, které vystudoval soukromě, přičemž předčasně zešedivěl a zblbl jeho domácí učitel a druhý chtěl skočit v zoufalství ze svatojakubské věže ve Vídni, přišel do hamburské kadetní školy. V kadetce se nikdy nedbalo na předběžné vzdělání, neboť to většinou nehodí se pro rakouské aktivní důstojníky. Vojenský ideál spatřoval se jedině ve hraní na vojáčky. Vzdělanost působí na zušlechtění duše, a toho se na vojně nemůže potřebovat. Čím hrubší důstojnictvo, tím lepší. Žák kadetky Dauerling nevynikal ani v těch předmětech, které každý jakžtakž ovládal. I v kadetce bylo znát stopy toho, že si Dauerling v mládí narazil hlavičku. Jeho odpovědi při zkouškách jasně hovořily o tom neštěstí a vynikaly takovou pitomostí, a byly považovány přímo za klasické pro svou hlubokou pitomost a popletenost, že profesoři kadetky jinak ho nenazývali než unser braver Trottel. Jeho hloupost byla tak oslňující, že byla největší naděje, že snad po několika desetiletích dostane se do tereziánské akademie či do ministerstva vojenství."...

"Švejku, máte sirky?"
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, že nemám."
"É - a proč nemáte sirky. Každý voják má mít sirky, aby si mohl zapálit. Voják, který nemá sirky, je ... Co je?"
"Je, poslušně hlásím, bez sirek," odpověděl Švejk.
"Velice dobře, je bez sirek a nemůže nikomu připálit. Tak to by bylo jedno a teď to druhé. Nesmrdějí vám nohy Švejku?"
"Poslušně hlásím, že nesmrdějí."
"Tak to by bylo to druhé. A teď to třetí. Pijete kořalku?"
"Poslušně hlásím, že kořalku nepiju, jenom rum."
"Dobře, podívejte se tady na toho vojáka. Toho jsem si vypůjčil na dnešek od obrlajtnanta Feldhubra, je to jeho pucflek. A ten nic nepije, je ab-ab-abstinent a proto půjde s marškou. Poněvadž takového člověka nemohu potřebovat. To není pucflek, to je kráva. Ta pije taky jenom vodu a bučí jako vůl. - Ty jsi abstinent," obrátil se na vojáka," že se nenestydíš, pitomče. Zasloužíš pár facek."

Nežli se dr. Grunstein vrátil zezdola, kam šel doprovodit baronku, Švejk rozdal kuřata, která byla zhlcena pacienty s takovou rychlostí, že místo kuřat našel dr. Grunstein jen hromadu kostí, ohlodaných tak čistě, jako by byla kuřata padla zaživa do hnízda supů a na jejich ohlodané kosti pražilo několik měsíců slunce. Zmizel i vaječný likér, i tři láhve vína. Ztratily se v žaludcích pacientů i balíčky čokolády, i balík sušenek. Někdo dokonce vypil i lahvičku politury na nehty, nalézající se v soupravě, a nakousl pastu na zuby, přiloženou ke kartáčku.