Osvoboďený Jerusalém přehled

12.05.2019

Geniální dílo o superhrdinech. Avengers šestnáctého století. Ohňostroje barev, bizarních zápletek, létajících čarodějů, převleků, oživování mrtvých, přízračných lesů, andělských zásahů, neviditelných bojovníků, zlatých zbrojí a diamantových štítů, usekaných hlav, pravých rukou i levých rukou, popřípadě obou rukou najednou (to tam je několikrát), propíchnutých bránic, brutálních několikastránkových duelů mezi nadpřirozeně osvalenými šampiony a krve stříkající v gejzírech! Řadím to jen těsně pod nepřekonatelného Ariostova Zuřivého Rolanda.

Chválím zejména sílu ženských charakterů. V současné kulturní situaci, kdy mužní kojenci středního věku s vousiskem na krku obhajují svou maskulinitu hysterickým vřeštěním a vyhrožováním pokaždé, když se moderní tvůrcové odváží zobrazit ženu i jinak než jako kuchyňskou sílu, byla mi obzvláště vítanou Tassova schopnost zapojovat do bitevně-dobrodružné akce dámské postavy po boku těch mužských. Nemilosrdně vraždící mosolmanský tank zvaný Clorinda krade velké množství scén pro sebe, a ač by milá Cloruš dost možná proti Ariostově slavné heroině Bradamantě neuspěla (myšleno šťavnatostí svého charakteru, v přímém boji bych čekal, že se ty dvě hory dámských svalů zabijí navzájem, nebo tak něco), obě dvě slečny zastiňuje božská Armida, černokněžnice s občasnou zálibou ve střelbě v luku a ve vynalézavých plánech. Zavřít padesát křesťanských rytířů do kouzelného sodom(it)ského hradu je z její strany rozhodně kvalitní experiment; ovšem převléknutí mocného Rinalda do ženských šatů a následné pseudo-lesbické olympijské hry v erotice uprostřed labyrintu patrně zcela postrádají konkurenci. Přečtěte si to!