Otče, odpouštím vám přehled
Daniel Pittet
Když bylo Danielovi 9 let, během ministrování ve fribourgské katedrále se seznámil s otcem Joëlem Allazem. Tím začala jeho kalvárie: po čtyři roky byl tímto manipulátorem sexuálně zneužívaný. Navzdory svému utrpení se však později začlenil do pracovního života, založil vlastní rodinu a našel nepředstavitelnou sílu svému agresorovi odpustit. Papež František k tomuto příběhu říká: „ Děkuji Danielovi, protože taková svědectví, jako je to jeho, prolamují hradbu mlčení nad skandály a utrpení a přinášejí světlo do strašlivě temných míst v životě církve.“ Podle švýcarského autora nové knihy s předmluvou papeže Františka nejde jen o přiznání viny pachatelů a případné odškodnění. Ale taky o šanci dosáhnout následného smíření a odpuštění. Sám po zveřejnění svého případu našel cestu ven z psychických potíží. A faráři, který ho víc než čtyři roky pravidelně znásilňoval, odpustil. "Odpuštění nevyléčí rány a nesmyje utrpení. Mně ale odpuštění pomohlo zničit pouta, která mě k němu připoutávala a bránila mi v životu," píše Pittet ve své nové knize.... celý text
Literatura světová Náboženství Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , CestaOriginální název:
Mon Père, je vous pardonne
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Otče, odpouštím vám. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Jsem moc ráda, že jsem tuto knihu přečetla. Je to sice otřesné svědectví, ale přnosem pro mě bylo, jak když člověk chce, může i přes mnohá prožitá utrpení prožít poměrně šťastný život. Došlo mi, jak moc jsme každý zodpovědný za svůj život. A, díky, Danieli, že jste neztratil víru.
Zničit neporušitelnost dětského světa drastickým zásahem do intimity je mimořádně hanebné. A je ještě hanebnější, když je tím narušitelem dospělá autorita, zvlášť když je to zástupce Krista – Toho, který je ztělesněná jemnost, mírnost a Láska.
Pokud může vůbec být ještě něco horšího, pak je to neochota církevních představitelů postavit se v nesporných případech jednoznačně na stranu obětí. Nerozumím těm lidem. Věří vůbec ve stejného Boha jako já? Věří vůbec v nějakého Boha? Pokud ano, jak si představují své nevyhnutelné setkání s Ním? Předpokládají, že se jim i před svým Stvořitelem povede všechno zamést pod koberec? Nebo že snad budou dokonce u Posledního soudu pochváleni, že ochraňovali dobré jméno církve? Myslí si, že slouží Pánu zakrýváním pravdy a přehlížením trpících?
Problematika sexuálního zneužívání je komplikovaná, bezesporu. Bylo by to nespravedlivé zevšeobecňování, pokud by série skandálů měla znamenat odsouzení katolické církve jako celku, drtivá většina kněží slouží oddaně a s láskou, násilí na dětech by nebyli schopni. Církev není nějaké semeniště pedofilie, není na tom hůř než jiné organizace, kde není moc autorit pod kontrolou – sportovní oddíly, internátní školství... Navíc důkazy se v mnoha případech těžko hledají a riziko falešného obvinění také není zanedbatelné. Ale stejně, no, stejně mám pocit, že by prvotní reakce církve měla být jiná, víc zaměřená na oběti, pokornější. Aby to nevypadalo stejně, jako když na nějaký skandál reaguje PR oddělení politické strany nebo nadnárodního koncernu.
Jana v předchozím komentáři vyjádřila důležitost modlitby za lidi v duchovní službě. To se mi líbí – je to případné a potřebné. Přidal bych k tomu ještě prosbu, abychom se modlili sami za sebe a za sebe navzájem. Aby nám nestačilo jen násilí neprodukovat, ale abychom neodvraceli zrak před potřebami týraných. Abychom našli odvahu se zastat slabých proti autoritám i za cenu vlastního společenského nepohodlí. Abychom se nebáli dotknout se s něhou a citem jizev i otevřených ran našich bližních.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Otče, odpouštím vám v seznamech
v Přečtených | 11x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 2x |
Čtivě psaná kniha, ačkoliv samotnému období zneužívání otcem Allazem je věnována v podstatě jedna kapitola, kniha se spíš zaměřuje na autorovo nesnadné dětství a to, co následovalo po zneužívání, jaké to mělo následky v jeho životě. Závěrečný rozhovor s Allazem pak patří k nejzajímavějším částem knihy.