Otec prasátek přehled

29.12.2024

Myslela jsem, že to snad ani nedočtu, jak to bylo zmatené, nesmyslné, roztříštěné a ještě ke všemu nudné. Jako kdyby si Pratchett schovával do šuplíku napsané scénky, které ho napadly a které by někdy příležitostně mohl použít do některé ze svých knih, a pak jednoho dne práskl do stolu, vyndal je všechny najednou a namátkou pospojoval za sebe, a pak to zaštítil hlavním příběhem o Otci prasátek. Jenže takovýhle způsob psaní je nanic, protože pak chybí kontinuita vyprávění, což by vysvětlovalo situace, které tam moc nedávají smysl. Docela jsem se v tom ztrácela: jak to vlastně mělo fungovat s těmi zuby, co přesně Časnačaj udělal a co měl celkově v plánu, jaké zámky to tam odemykal a kde a proč... Prostě chaos.
Jako by smysl všech těch 350 stran byl jenom v tom, aby tam autor mohl sekat svoje pověstné vtípky. A to je kámen úrazu. Pokud patříte k početné skupině nekritických fanoušků, kteří vděčně reagují na každý jeho vtípek, i když je to pořád to samé dokola, tak si s tím asi vystačíte. Pokud ale očekáváte příběh, pak vás to, že jsou tam celé stránky, které nemají jiný účel než házení vtípků a k ději vůbec nepatří, začne brzo docela štvát - můj případ. Nemluvě o otravných poznámkách pod čarou, které jsem ignorovala, protože jejich smyslem bylo opět jen (jak nečekané) další házení vtípků. A že si některé poznámky připsal svévolně i překladatel, aby přispěl se svou špetkou vtipnosti do mlýna, to už je vážně úlet.
Zeměplocha prostě není pro mě. Uznávám, že koncept je super, má to promyšlené, humor je taky skvělý, i tady jsem se samozřejmě párkrát zasmála, ale všeho prostě moc škodí. Asi měl Pratchett vsadit spíš na kvalitu než kvantitu. Třeba Nohy z jílu byly dobré. Tohle bohužel ne.