Pád Cařihradu přehled
Steven Runciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69151/bmid_pad-carihradu-E9n-69151.jpg
4
46
46
Historie jednoho velkého města v běhu dějin. Velmi erudovaný specialista v oboru byzantských dějin sloučil v této knížce důkladnou znalost látky s uměnim barvitého podání, aniž přitom opustil věcnou půdu faktografie. Význam dramatických dějů roku 1453 shledává v jejich důsledcích pro osudy dvou národů Turků a Řeků. Jejich střetnutí na poli politickém i válečném jsou vypsána přesně a se zachycením zajímavých podrobností. I samotné obléhání a dobytí Cařihradu je vylíčeno v témž duchu jako celýspisek: vedle celkových historických souvislostí tu neujdou pozornosti ani detaily.... celý text
Válečné Literatura naučná Historie
Vydáno: 1970 , Mladá frontaOriginální název:
The Fall of Constantinople, 1965
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pád Cařihradu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Sáhnout po Runcimanově knize hned po Bridgových Křížových válkách bylo nanejvýš šťastnou volbou. Bez ohledu na to, že Bridge ve své knize Runcimana několikrát zmiňuje; zcela oprávněně. Ačkoliv je kniha Pád Cařihradu o deset let starší než Křížové války, tematicky zcela nevědomě, ale perfektně a chronologicky na sebe obě knihy volně navazují. Dovolím si tvrdit, že jde o vynikající kombinaci pro kohokoliv, kdo se chce seznámit s děním daného období na Východě. Alespoň pro mě tomu tak bylo. Nahrává tomu i podobný vyprávěčský styl obou autorů. Tolik poznámka na úvod. Teď k samotnému Runcimanově dílu.
Ať už jste se o Byzanci, Turcích nebo dobytí Konstantinopole (na)učili nebo doslechli cokoliv, troufám si říct, že je ono povědomí na hony vzdálené obsahu této útlé knížky. A pokud tuto knihu otevřete, pak nevyjdete z překvapení, údivu a ohromení od začátku do konce. Runciman čtenáři předkládá skutečně poctivou vědeckou práci, kterou proměnil ve fascinující příběh srovnatelný snad jen s Trójou. Historiografická analýza podaná zeširoka lehkým a přece poučným stylem.
Uznávám, že zorientovat se v tehdejší politicko-diplomaticko-vojenské situaci je poněkud divočejší. Co si budeme povídat, rozdílnost mentalit západních a východních i v tomhle případě nabírá velkých rozměrů. Nástupem sultána Mehmeda II. se situace, přehlednost a plynulost vyprávění uklidní. Každou další stránkou Runciman čtenáře postupně vede až k samotnému "vrcholu" dobytí Konstantinopole, kdy samotnou bitvu popisuje do podrobností, s nimiž čtenáře vtáhne přímo do samotného dění. U toho však nezůstává a pokračuje dále s politikou Mehmeda II. (který poprvé v dějinách udělal z chrámu Hagia Sofia mešitu) na dobytém území, jejíž podoba může ledaskoho překvapit.
Překvapivost je vůbec takovou definicí této knížky. Tak jako v případě Křížových výprav, i tady vyjde bolestně najevo, že na pádu Byzance neměla podíl sama ona civilizace, nýbrž i Západ. A Runciman se to nebojí říct. Ba co víc, dokonce se nezdráhá západní civilizace obvinit z určité snahy o zapomenutí na Byzanc. Čímž se chtě nechtě dostáváme opět k tomu, co jsme se kdy naučili. Vzhledem k věku knihy bych se možná zdráhal brát každé tvrzení jako jedině pravdivé. Přesto se jedná o opravdu výbornou literaturu k jednomu z velikých milníků světových dějin. Ocenitelné jsou i Runcimanovy dodatky, kdy v prvním popisuje dostupné prameny s medailonky jejich autorů a ve druhém osudy křesťanských kostelů v Konstantinopoli.
Podle vlepeného ex libris jsem si ověřil, že knížku mám v knihovně dobrých 25 let, aniž bych ji někdy otevřel. Pod dojmem různých článků v časopisech jsem získal pocit, že o obléhání Cařihradu (v originálu knihy ovšem Konstantinopole) vím skoro všechno a nemá cenu se tím dál zabývat.
To je ovšem velký omyl, všechny ty informace o zradě Západu či neschopnosti posledního císaře jsou dílem nepřesné, dílem bludy. Runciman (mimochodem syn "toho" Runcimana z roku 1938) jde opravdu do hloubky, analyzuje dlouhý vývoj, který předcházel pádu města a přesvědčivě dovozuje, že Cařihrad byl jako velmoc v roce 1453 dávno vyřízený a i kdyby se podařilo turecký útok odrazit, nemělo by město žádnou naději na delší přežití. Z knihy je také zjevné, že si Byzantinci velmi dobře uvědomovali hrozící nebezpečí, ale na odvrácení hrozby neměli vlastní prostředky a na spojenectví se Západem by bylo nutno překonat náboženské rozdíly, což bylo ovšem v dané době zjevně nemožné, i když tyto snahy opravdu proběhly.
Západ se opravdu moc nevytáhl, ale na druhou stranu je nutné dodat, že po celé Evropě probíhaly lokální války a sil nebylo nazbyt. Přesto se boje zúčastnily kontingenty konkurujících si Benátčanů a Janovanů a nevedly si špatně.
Oceňuji i závěr knihy, který vypráví o osudech významných představitelů Cařihradu, zajímavé je také řešení otázky, zda Cařihrad padl pod útokem, nebo se snad vzdal. Opravdu zajímavá kniha, krátká, hutná, čtivá, ideální pro orientaci v problematice.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pád Cařihradu v seznamech
| v Přečtených | 71x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 54x |
| v Chystám se číst | 19x |
| v Chci si koupit | 11x |
Štítky knihy
Osmanská říše Byzantská říše Istanbul, Konstantinopol dobývání, dobyvatelé války s Turky obléháníAutorovy další knížky
| 2003 |  Pád Cařihradu |
| 2010 | Zajetí velké církve: Dějiny konstantinopolského patriarchátu od pádu Cařihradu do roku 1821 |
Už poměrně dost odborná literatura, která se každému nebude číst snadno. Na celkem malém počtu stran dává tuto událost do dobového kontextu. Popisuje proč k obléhání došlo, průběh bitvy a v krátkosti co následovalo.