Pahorek / Pahorek z písku přehled

30.03.2021

mgeisselreiter níže už zmiňoval chyby v textu, ale neodpustím si to zmínit taky. Ono je jich totiž tolik, že přebíjejí zážitek z obsahu. Překlad samotný dosti zastaral, na jazykové hříčky Vrba místy rezignoval a vytrvale překládat (předpokládám) anglický slangový výraz pro "postavit se do pozoru" jako "mrsknout sebou do latě" je při šesti výskytech na stranu iritující. Mnohem horší je ale formální úprava, která vypadá, jako by text psal opilý orangutan v temném sklepě - chybějící i zdvojené řádky, věty a slova, překlepy na každé stránce. V prvním dílu zcela chybí grafické předěly v rámci kapitoly, takže jsem se několikrát vracela, abych zjistila, ve kterém z navazujících odstavců se změnilo prostředí a postavy. V druhém díle volné řádky nebo hvězdičky na konci strany většinou jsou. Většinou, o to větší bojovka to je. Přitom pochybuju, že by text v této podobě vyšel v 60., resp. 80. letech - proč asi nastala ta změna?

Nicméně obsah: Pahorek zůstal filmově rychlý, střihový. Obejde se bez vnitřních monologů a široce rozepsané psychologie, hodí čtenáře rovnou do děje, ať se orientuje sám, ví nebo neví totéž, co postavy. Titulní pahorek se udává jako symbol mučení, ale síla knihy je v tom, že tvrdý režim ve vězení byl sice u hranice snesitelnosti, ale bezpečně na té lepší straně - než přišel jedinec, který by překračoval meze kdekoliv, jenže v poměrech, kde se už tak jde na dřeň, musel zákonitě způsobit katastrofu. Skupina různorodých a rozhodně ne černobílých vězňů, kteří do té chvíle poskytovali skoro sociologickou sondu do hlubin britské armády, se sjednotí až ve chvíli enormního tlaku. Což neznamená, že by se z nich stali Dušínové. Vtahující, působivý text, i když na čistých pět hvězd bych nešla ani bez ohledu tiskové chyby.
Následující část obsahuje SPOILERY
Pahorek z písku je literárnější a má nečekaně pomalý rozjezd. Jako by si Rigby vynahrazoval, co předtím nestihl, tentokrát je hlavní těžiště vyprávění v úvahách větší a rozmanitější skupiny postav. Soudní zápletka si ostatně o zklidnění děje říká a dá se číst jako detektivka naruby - vyseká je z toho někdo, a pokud ano, jak? Peripetie byly občas trochu chtěné a štěstí se snažilo, ale to v detektivkách bývá. Mně pokračovaní sedlo víc, Rigby umí psát a detaily z reálného fungování armády mě zajímaly, ještě víc ale oceňuju složitý, přesto logický a srozumitelný propletenec motivací a vlivů, které přelévají šance sem tam.