Pamäti policajného seržanta přehled
Manuel Antônio de Almeida
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207908/bmid_pamati-policajneho-serzanta-WHR-207908.jpg
4
15
15
Pestré, sviežo vyrozprávané a vtipne komentované príhody syna súdneho vykonávateľa a lisabonskej trhovkyne nás na začiatku devätnásteho storočia privádzajú do hlavného mesta Rio de Janeiro. Život mladého výtržníka, povaľača a figliara je poznamenaný už od detstva. Opúšťajú ho záletní rodičia. Umiera mu krstný otec, ktorý sa ho ujíma. V škole, zamestnaní a láske sa mu na päty lepí smola. Na svojej zložitej a dobrodružnej ceste musí zápasiť s mnohými prekážkami, nakoniec sa mu však podarí prelomiť hrádzu neúspechov, dostáva miesto policajného seržanta a šťastlivo zakotví v manželstve.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1983 , PravdaOriginální název:
Memórias de um Sargento de Milícias, 1853
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pamäti policajného seržanta. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Doporučuji prohrabat nějaký ten antikvariát, jedná se o velmi příjemné, svěží čtivo, třeba někde pod strom do parku:)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pamäti policajného seržanta v seznamech
| v Přečtených | 16x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 19x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
19. století brazilská literatura Brazílie ze života sirotci Rio de Janeiro humoristické příběhy
(SPOILER) Tohle je zajímavá kniha. S ohledem na to, že byla napsána někdy v půlce 19. století, se svým přístupem k realitě zcela vymyká své době a to je asi také důvod, proč ji současníci nepochopili a nepřijali. V humorném duchu popisuje životní dráhu jednoho líného spratka z Ria, který žil na počátku 19. století. Celkem nikomu se v knížce nechce pracovat, všichni jen posedávají, hrají na kytary a spřádají intriky. Na knize je dost znát původní podoba na pokračování, krátké kapitoly jsou často ukončeny upoutávkou, co bude příště. Konec knihy, kdy se všechno rázem vyřeší pomřením některých postav a všechno diky tomu šťastné dopadne, na mě působí už dojmem naprosté parodie. I stará brazilská literatura může mít něco do sebe.