Památné bitvy českých dějin přehled

05.02.2023

Památné bitvy našich dějin jsou vyprávěné v duchu českého vlastenectví se silným protiválečným étosem, historik by měl k takto uváděným faktům hodně připomínek. V kapitole o vpádu pasovských třeba autor "zapoměl" na šlechetný čin Petra Voka, který prodal rožmberský stříbrný poklad, aby mohl za císaře Rudolfa vyplatit žoldáky kvartýrující v Českých Budějovicích. Na druhé straně V.K. byl výborný spisovatel. Vývoj našeho válečnictví je doprovázen krásnými obrázky Mikoláše Alše a citacemi z dobových písemností. Vyprávění o René Descartovi byla dojemné, i když se jednalo o autorovu fikci. Moje prvorepublikové vydání má 36 kapitol a příběhy našich legionářů na bojištích Velké války a proti bolševikům v Rusku zaslouží 5*. Vše ostatní už napsal jadran.

"My, vojáci revolučního vojska, utvořeného daleko od hranic naší vlasti, rozbíjíme navždy pouta, jež nás vázala k Habsbkurkům a k říši rakouské ..."
přísaha české brigády v Darney

14.08.2018

Kniha to rozhodně špatná není. O M.V.Kratochvílovi, který se výrazně "zapojil" v padesátých letech (jeho scénář k Hustiské trilogii byl naprosto zkreslující, ale přesně vycházel z ideologických požadavků jeho nejvyššího guru - českého Geobbelse Zdeňka Nejedlého), ale tady se projevil jako spisovatel dobrý. Ideologie vzala za své, husité skutečně nejsou podáváni jako středověcí komunisté a "předvoj" a navíc třeba popis bitvy na Vítkově písařem Jindřicha z Isenburgu je originální a to včetně závěru. Skvěle je podaná v zásadě nevýznamná, ale z taktického hlediska zajímavá bitva u Lučence (tady by se pan Alois Jirásek mohl učit...) a třeba fakt, že se slavný francouzský filosof Rene Descartes zúčastnil bitvy na Bílé Hoře v řadách Tillyho armády je zajímavý a opomíjený fakt, který je sem zakomponován dobře. Je skvělé, že poslední bitvou, kterou Kratochvíl popisuje je ta u Sadové v roce 1966 a závěrečná scéna s dopisem zastřeleného pruského vojáka je neokázalým protiválečným apelem....škoda, Kratochvíl byl velmi dobrý spisovatel, na druhou stranu to nebyl žádný Kohout a leccos, co po něm zůstalo, má svoji trvalou hodnotu. A to se o díle Pavla Kohouta nedá říct ani náhodou i kdyby nám ČT dávala ta jeho zfilmovaná díla (Konec velkých prázdnin, PF1977) pořád dokola.....