Paměti komorníka císaře Františka Josefa I. - Zachovej nám hospodine přehled
Eugen Ketterl
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162546/bmid_pameti-komornika-cisare-frantiska-josefa-i-zachovej-nam-hospodine-162546.jpg
4
19
19
Komorník Eugen Ketterl byl synem vídeňské rodiny, jejíž příslušníci byli osvědčenými sluhy ve šlechtických domácnostech. Po smrti svého otce a krátké službě u venkovského statkáře se stal Eugen Ketterl pánem nad císařovými uniformami, kalhotami a kabáty, nad jeho ranní toaletou a nočním spánkem. Komorník Ketterl podrobně popisuje císařovy jídelní zvyklosti, z nich vychází mocnář jako mimořádné střídmý a osobně skromný muž. Ostatně Ketterl se dostal do císařské služby až v letech panovníkova stáří, kdy se osobní vlastnosti měnily ve vlastní karikaturu. Obdivný a láskyplný vztah mladého komorníka ke starému mocnáři některé bizarní detaily nechtěně zvětšuje, ale hlavně poskytuje intimní a místy až dojemný osobní portrét císaře, s nímž odešla celá jedna epocha. Pro české vydání zpracoval Jiří Langstein.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Paměti komorníka císaře Františka Josefa I. - Zachovej nám hospodine. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Díky audioknize v podání pana Josefa Somra jsem měla pocit, že mi příběh o císaři Františku Josefu I. vypráví přímo pan komorník. Člověk má pocit jistého až osobního vztahu díky pamětem, které pan Ketterl po sobě zanechal. Seznamuje nás s císařem i jeho rodinou a nezapomene přidat ani pár humorných epizod, které se v době jeho služby u císaře staly. Jde o zajímavou a velmi poutavou knihu, která stojí za přečtení :-)
Největším kladem této knížky je to, že je autentická. Vzpomínky člověka, který byl dlouhou dobu vedle císaře, sdílel s ním spíše osobní až intimní chvíle, od ranního vstávání, jídla, péče o šatník, starosti o zavazadla na cestě, hygieny až k vztahům v rodině i u dvora a k některým dobovým klípkům; pobavila mě - dá-li se to tak říct - dnes zapadlá verze, o tom, co strašného provedla Mary Vetserová korunnímu princi Rudolfovi v Mayerlingu…
Pohled na závěr panování Františka Josefa I. prostřednictvím drobných nepodstatností, které nám možná přibližují ty dávno minulé časy víc, než nějaké hluboké rozbory…
Jednu výtku ale mám, k vydání z roku 1993. Je fajn, že vydavatel vzal jako základ původní vydání z r. 1929, nicméně text tehdejšího editora Jiřího Langsteina, který má dle předmluvy doplňovat komorníkovo vyprávění, není v knize od původních pamětí Eugena Ketterla nijak odlišen.
„V době, kdy rakouská říše spěla neodvratně vstříc své zkáze, v době, kdy na všech stranách plápolal oheň světové války, v té době nastoupil rakouský císař poslední krátkou, ale přece tak dlouhou cestu z hradu do kapucínské hrobky. Byl to jeho dobrý osud, který uchránil téměř devadesátiletého starce od nejstrašnějšího zklamání a od nejstrašnější katastrofy jeho života – od pohledu na zničení všeho, več věřil a s čímž za svého dlouhého života srostl.“
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Paměti komorníka císaře Františka Josefa I. - Zachovej nám hospodine v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 28x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Knihotéce | 19x |
| v Chystám se číst | 8x |
| v Chci si koupit | 4x |
Pamäte komorníka Ketterla som čítala už dávno. Je tomu už minimálne 10 rokov. Je to zaujímavé niekedy úsmevné rozprávanie človeka, ktorý bol roky jedným z najbližších cisárových služobníkov. Ako každé memoáre aj tieto sú veľmi subjektívne a keďže boli písané s časovým odstupom tak možno aj nie celkom presné.
Svoju hodnotu majú hlavne tam, kde Ketterl popisuje svoju prácu, dojmy z prostredia dvora a opis osobnosti cisára. Nevyhol sa však úplne popisom politickej situácie, posudzovaniu Františka Jozefa ako panovníka a viacerým rodinným problémom v jeho rodine, čo už tak dôveryhodne a fundovane nevyzerá.
Menej známe sú pamäte jeho kolegu Antona Szmolena, ktorý pôsobil na viedenskom dvore ako jeden z cisárových lokajov. Na jeho pamäte sa prišlo náhodou. Boli určené len jeho rodine a nie pre verejnosť. Časť z nich je citovaná v knihe R.Holeca: Cisár František Jozef a jeho dvor. Z pamätí lokaja a dvornej dámy. Nie sú natoľko konzistentné a systematické, ale v mnohom sú si podobné. Rovnako ako Ketterl aj Szmolen v nich popisuje cisára ako milého nenáročného pána, ktorý sa k služobníctvu správa vždy slušne a nemá prehnané očakávania. Pravým opakom cisára v jeho spomienkach bol arcivojvoda František Ferdinand, u ktorého tiež istý čas pôsobil a nerád na to spomína. Ketterlovi dosť zazlieval vydanie memoárov aj keď vedel, že tak urobil hlavne z finančných dôvodov. Bol názoru, že tým ničí cisárovú pamiatku a jeho dôstojnosť, aj keď je už po smrti a nastala zmena spoločenského zriadenia.
Možno súdil Ketterla až príliž prísne, hoci niektoré historky z jeho pamätí vyzdnievajú ozaj bizarne až smiešne, napr. opitý sluha spadnutý v cisárovej vani.
Ale v konečnom dôsledku, ak je čo i len 50% pravdy na tom čo obaja páni o cisárovi píšu tak mu treba uznať, že bol pre služobníctvo priam ideálnym pánom.