Pan Theodor Mundstock přehled

včera

(SPOILER) Kniha Pan Theodor Mundstock je výborně napsaná. Zrůdnost nacistické mašinérie tu je vykreslena nepřímo na malém obyčejném člověku, který stále čeká na předvolání k transportu a pečlivě se připravuje na pobyt v koncentračním táboře. Spává na pryčně, trénuje přehazování kufru z ruky do ruky i vypadávání zubní protézy. Právě tato podrobná příprava, která je mu téměř nade vše, ho ale nakonec zradí...

"Prastará židovská radnice má cosi společného s anděly, protože však má průčelí na západní stranu, je teď po ránu poněkud temná, stejně jako synagoga vedle ní, temná stínem i svým středověkým stářím, ale vzadu za ní vychází slunce…
Středem červenožluté sluneční koruny ční barokní věžička s prastarými hebrejskými hodinami. Připadá to, jako by ty hebrejské hodiny na věžičce byly na slunci.
Jeho pohled se přenese na schůdky u synagogy, které se šplhají na velkou rušnou třídu.
Tudy vede cesta do Havelské.
Dnes se tam už nepodívá, kdepak dnes, příliš by se zdržel. Ale až se vrátí… Stoupne si před dům, vyjde i po dřevěných schodech do patra… Jako by zaslechl duté údery kroků, údery do bubnů… Jeho usměvavé oči, v nichž se obrážejí schůdky a dlažba třídy v pozadí, maličko zvážní, zachvějí se… Slunce za synagogou a radnicí se vyhoupne o kousek výš, jako by ho chtělo spatřit. Ale pohne jen ručičkou na železných hebrejských hodinách. Rychle odchází za roh…
A počítaje, přehazuje a třepaje, třepaje, přehazuje, počítaje, v kabátě tmavomodré barvy, na jehož prsou září sytá žluť šesticípé hvězdy jako světlem přetékající nebeská mocnost v temných hlubinách vesmíru, vznáší se kolem jakéhosi staroměstského domu se štíhlými okny, lomenými oblouky, s vikýřky a věžičkami, s pitvornými hlavami na dlouhých krcích, na tváři se mu mihne smutný úsměv.
Úsměv jeho vlastním starým iluzím, dávno překonaným pošetilostem."

22.01.2025

Pana T. M. jsem četla už před dost lety a měla jsem teď pocit, že oproti Fuksovým Myším je to celkem "normální" vyprávění. Ale kdepak. Akorát že zatímco Myši jsou taková sci-fi-utopie, takže všechny ty divnosti berete touto optikou, pan Mundstock a jeho příběh jsou opravdu civilní, reálné, ale zato protkané různými představami a stihomamy, až halucinacemi, takže pořádně nevíte, co je pravda a co ne. Kdo je Mon? A co slípka/holub - co to teda vlastně je, a je skutečný, nebo je to fantazie? A ten člověk, co ho pan M. viděl omdlít na ulici, nebyl to nakonec on sám? Je to trochu jako v horečce, když blouzníte a realita se vám prolíná s vidinami. A těmi všelijakými bludy není pronásledován jen pan M., ale i jiné postavy, také Židi, ztrácející zdravý rozum - všichni ochromení strachem z předvolánky do transportu, hledající nějaké své východisko, jakékoli, jak se se situací a s tou hrůzou vyrovnat. Pan M. najde svůj vlastní způsob v praktické metodě a postupu, takže se naprosto racionálně začne připravovat na všechna možná budoucí úskalí, a to ho "zachrání".
Tohle je asi jedna z nejsmutnějších knížek o holocaustu, a to i přesto, že tam nejsou vůbec popisované koncentrační tábory, nikoho nezabijí, nikdo tam nikomu fyzicky neubližuje, gestapáci se tam jen mihnou na pozadí, a asi nejhorší, co ze strany Němců padne, je sprosté oslovení "ty židovská svině". Jak to, že z knížky tedy čiší taková hrůza? Protože Fuks umně zachytil duševní rozklad lidí stižených nepředstavitelným strachem, zachytil jejich prožívání pohrdání a ponižování, dokonalou degradaci člověka na "něco" podřadného. Takže nakonec ani postavy, a že jich není zrovna málo, které jsou pozitivní, nápomocné a soucitné, ten pocit zoufalství a bezmoci nijak zvlášť neumenší.
Pan T. M. není čtení na dovolenou, ani do MHD, ani není dobré ho číst sem tam pár stránek a po týdnu další kousek. Nejlepší je číst co nejvíc najednou, a taky se nesnažit všemu nejasnému hned porozumět. Ono vám to časem samo vyplyne. I když třeba budete mít v průběhu pocit, že se ne úplně chytáte, po dočtení se vám to poskládá do kupy a srdce budete mít na kousky.