Paní Chrysanthema přehled

29.05.2018

(SPOILER) Do čtení knihy jsem se pustil, protože se jedná patrně po Madam Butterfly o druhé nejvíce veřejné mínění o Japonsku ovlivňující dílo v období přelomu 19. a 20. století. Řada z techdejších předsudků přetrvává zejména ve východní Evropě, která byla dlouhou dobu v izolaci, v mnohém dodnes.

Ačkoliv se často uvádí, že kniha je román, v zahraničí se uvádí, že jde o poloautobiografický román založený na deníku autora. Osobně na mě kniha působí plně autenticky, a tipl bych, že v ní toho autor mnoho nezměnil. Oběktivně lze doložit, že přejmenoval hlavní postavy a prodloužil svou tvrzenou délku pobytu ze skutečného 1 měsíce na 2,5 měsíce. Autentičnosti velké většiny scén by nasvědčovalo i jednání jednotlivých osob, které se chovají v souladu s kontextem japnského prostředí, ale autor toto jednání nechápe a mylně interpretuje. A také nezveřejňování plných jmen jeho druhů, které by to mohlo poškodit. Zdá se mi, že v knize je více autentického, než v mnohých jiných cestopisech, u nichž si autoři nárokují 100% pravdivost. Zde to působí spíše jako snaha vyhnout se případným polemikám o obsahu knihy - přece jenom, autor byl námořní důstojník, publikoval pod pseudonymem a veřejné mínění by nemuselo všechno strávit. Označíte-li to za román, o čemkoliv můžete prohlásit, že se to nestalo. Autor v knize realisticky vykreslil obchodní vztah bez citu s najatou společnicí. Podobné zážitky o mnoho let později přinesl i Josef Hloucha. Je zajimavé, že všichni, kteří knihu přepracovávali, ať již literárně či dramaticky, meli potřebu do ní dodávat milostný vztah, a to zejména ze strany Chrysantémy, což jde zcela proti autentickému vyznění tohoto díla a sklouzává to ke klišé stereotypů Madam Butterfly a Miss Saigon.

Autor(respeknive hlavní hrdina - příjmeme-li tvrzení, že jde o román) vychází ze zcela neotřesitelného rasového pohledu, kdy na Japonce hledí jako na ošklivé žluté opice bez mozku a bez ducha. Ačkoliv se setkává s uměním, lidmi, a situacemi, které by měli být způsobilé tento názor změnit, je v něm zcela neochvějný a maximálně připustí chvilkový náznak ducha u nějakého jedince. Rasové východisko je pevné a neotřesitelné. Za to ho kritizoval již po vydání knihy Félix Régamey.

Co se mi naopak na knize líbilo byl popis Nagasaki, který mi ho hezky připomněl. Nevím ale, jak moc bude pochopitelný pro lidi neznalé reálií. Vydání které jsem četl používá velmi zavádějící formulace, kdy např. bránu torii označuje jako "podloubí". Kdo neví o čem je řeč, nemá čanci si to představit. Nevím, zda jde o chybu autora či překladu. Každopádně kniha věnuje poměrně dost prostoru popisu zátoky a města, který je platný i dnes, byť je dost strojený a květnatý.

Druhá věc, která mě příjemně překvapila je skutečnost, že narozdíl od řady jiných si autor uvědomoval, že lidé se kterými se v přístavu stýká nejsou žádný výkvět společnosti, a že vyšší vrstvy vypadají jinak, než placené společnice, jejich zprostředkovatelé, a lidé okolo nich, doboví taxikáři (rikšové) atd.

Zvažuji, že si přečtu pár dalších děl autora, abych lépe pochopil jeho osobnost a styl a dokázel se lépe rozebrat v této knize.

Celkově mi nepřišlo, že by nějak výrazně ovlivnila vnímání Japonska, pokud, tak možná tím, že přispěla k rozšíření nesmyslných stereotypů, v které autor věřil. Neřekl bych, že se do obecného povědomí dostali jeho konkrétní osobní zkušenosti. To Madam Butterfly má v tomto nepochybně mnohem větší dopad, ačkoliv narozdíl od této knihy je realitě mnohem vzdálenější.

Děj: Námořní důstojník přijíždí bo blokádě Taiwanu do Nagasaki, kde bude loď opravována. Před zprostředkovatele si objedná placenou společnici na tuto dobu, při setkání s ní je ale nespokojen s jejím vzhledem a na radu přítele donutí k uzavření smlouvy její známou, která se jim oběma zamlouvá více. Ta mu činí společnost po celou dobu, nicméně jejich vztah je velmi neosobní, a Loti o ni nejeví zájem. Nedokáže ho zaujout ani žádná jiná japonská žena. Jeho příteli, který ho na Chrysanthému upozornil se se patrně líbí více, ale k ničemu nedojde, jelikož respektuje, že patří jeho příteli. Nakonec Loti zaplatí za služby a odjíždí k Pekingu.

Četl jsem české vydání z roku 1905.