Panorama paměti přehled

10.10.2023

Musím podpořit předešlé komentáře. Krásná kniha, krásné vzpomínání. Kniha je velmi pěkně napsaná, je čtivá a je opravdu velká škoda, že tu nemá tolik čtenářů, kolik by si zasloužila.
Moc děkuji těm, co zde k této knize napsali komentář, "mi-380", "kap66", "kuruteku", protože jen díky Vám, jsem se mohla ponořit do tohoto velmi pěkného čtení, které by mě jinak minulo.
Mladším ročníkům možná jméno Lubomír Dorůžka nic neříká, ale tento člověk se věnoval celý život hudbě, byl muzikolog, velký znalec populární hudby, nejvíce se věnoval americké černošské a jazzové hudbě a nejen to, byl novinář, publicista, hudební organizátor, pedagog, překladatel, spolupracoval i s Českým rozhlasem.
Jaké měl dětství, rodiče, příbuzné, život a mnoho dalšího, to se v této knize dozvíte.
Doporučuji naprosto všem toto čtení. Ještě i já připomenu, že pro čtenáře i e- knih, je tato kniha zde na Databázi knih zdarma ke stažení, tak si může kdokoliv z Vás tuto knihu okamžitě stáhnout do své čtečky knih a můžete se i Vy okamžitě zkusit začíst.
Zkuste a uvidíte, mně se tato kniha moc líbila, bylo to moc pěkné čtení.

30.09.2023

Měsíčník Melodie, polozapomenutá hudební bible mého mládí na pokračování, a tam dvě hlavní osobnosti s širokým rozhledem: Jiří Černý a Lubomír Dorůžka. Anglický knírek, anglicky psaná literatura, americký jazz. Z jeho vzpomínání (na lidi, události, pocity), počínaje válečnými léty, konče devadesátými, vyzařuje laskavá povaha, vzdělanost, smysl pro humor, tolerance, fascinace anglo-americkým světem poloviny dvacátého století (a kdo tenkrát nebyl?), láska k literatuře, hudbě i rodné zemi („nikdy jsem neuvažoval o emigraci“). Když to doplním faktem, že jeho velkým přítelem byl Josef Škvorecký, jeden z mých nejoblíbenějších autorů, pak z toho všeho (já, čtenář) vycházím jako přesně zaměřená cílová osoba (děkuji za nasměrování, kap66 a kuruteku, a děkuji vynálezci závorek). Připomínám - zde na DK volně ke stažení.
...
Až dosud jsem se pohyboval v prostředí, které spojovaly podobné podmínky, zážitky i zkušenosti. Tady jsem se najednou ocitl ve společnosti lidí, s nimiž mě nepojilo vůbec nic: před vojnou jsem neměl potuchy, že takoví lidé existují. Postoje a názory, které se mi dříve zdály být naprosto samozřejmé do jisté míry je sdílel každý, koho jsem znal byly pro ně stejně neznámé a neslýchané jako jejich názory a zkušenosti pro mě. Dva roky strávené v takovém prostředí mohou být mukou, ale je to také výborná škola tolerance...
100 % (zatím 7 hodnotících, průměr je 80 %).