Papežství a fenomén ultramontanismu v českých zemích přehled
Lukáš Fasora , Miroslav Kunštát , Tomáš W. Pavlíček
Kniha - stejně jako ilustrace na její obálce - ukazuje, že věkovitá instituce papežství byla i v nedávné minulosti pro jedny ochranou a útočištěm před bouřemi moderního světa, pro druhé pak výrazem zastaralé instituce bránící pokroku. Toto napětí vyjadřuje ve svérázné umělecké zkratce i reprodukovaná iluminace pražských benediktinek ke svátku sv. Petra a Pavla z r. 1904: „koráb církve“ řídí Petrův nástupce Pius X., který je však atakován symbolickou flotilou nepřátelských člunů: pyšným racionalismem, francouzskou revolucí, tehdejší světskou mocí, Martinem Lutherem, svobodnými zednáři a dokonce i čertíkem začteným do liberálního vídeňského deníku Neue Freie Presse… Obě krajní pozice se však v 19. a první polovině 20. století značně vyvíjely, vzájemně ovlivňovaly, a i v českých zemích plnily funkci specifických kulturních kódů, do značné míry působících i v dnešní době. Tzv. ultramontanismus byl totiž důležitým fenoménem v procesu vytváření moderních evropských společností. Byl projevem nezanedbatelného vlivu římského papeže i „za horami“ (ultra montes, tedy za Alpami). Kniha soustavně analyzuje obraz papeže ve zdejším českém i německém jazykovém prostředí, a to jak v katolické církvi, tak v nekatolickém a občanském prostředí vůbec. Nezapomíná ani na související náboženské, kulturní a politické transfery se sousedy ve střední Evropě.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Papežství a fenomén ultramontanismu v českých zemích. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Papežství a fenomén ultramontanismu v českých zemích v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Chci si koupit | 2x |
Konečně pokus o nějakou syntézu témat sekularizace, politický katolicismus, ultramontanismus apod. Alespoň já mám totiž pocit, že dosavadní bádání v této oblasti je u nás mimořádně roztříštěné a je o něm publikováno spíše formou článků, resp. jejich sborníků (s čestnými výjimkami, zejména třeba doc. Šebka). Což je na jednu stranu pochopitelné, vzhledem k rozsáhlosti tématu, na druhou to svědčí o značné schématičnosti pojímání dané problematiky (viz např. Hanuš). Tím je zasažena i tato kniha, vždyť každý příspěvek píše někdo jiný, čehož průvodním jevem je i to, že téma spojuje jednotlivé části spíše druhotně. Ovšem vzhledem ke slušném rozsahu většiny příspěvků už umožňuje poměrně systematický vhled do tématu. Vyzvednout musím zejména dvě kapitoly, které psal dr. Velek.