Pátkova šlépěj přehled
Nadine Gordimer
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291441/bmid_patkova-slepej-3Q6-291441.jpg
4
3
3
Mistrovské povídky, často s nečekaným rozuzlením, ve kterých jako hlavní hrdinové vystupují černoši i běloši různých společenských vrstev, odrážejí s vzácnou objektivitou spektrum rozdílných názorů, střetávání rozdílných společenských a politických tradic. Z povídek se silně humanistickým nábojem prolíná přesvědčení o nutnosti odstranění apartheidu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pátkova šlépěj. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Kniha mistrovských povídek, které pokrývají různé aspekty apartheidu. Líbily se mi zejména ty na začátku knihy: Ach, běda mi a Šest stop země, přinášející obraz vzájemného nepochopení, kde i ti s dobrým úmyslem se nechovají tak, jak bychom jednali asi my, nezatížení tehdejší jihoafrickou realitou. Ale úplně nejvíce mne oslovila povídka Hadí šepot. Ta o apartheidu není. Na několika stránkách je v ní vyjádřena spousta protichůdných pocitů.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pátkova šlépěj v seznamech
| v Přečtených | 3x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
výbor z díla jihoafrická literatura
Část díla
- Ach, běda mi
- Africký kouzelník 1961
- Cožpak se nemůžeme setkat někde jinde? 1947
- Dobré klima, přátelští lidé 1965
- Dům otevřených dveří
Autorovy další knížky
| 2004 |  Poutníci |
| 2009 | Začni žít |
| 1988 |  Status quo |
| 1989 | Pátkova šlépěj |
| 1992 | July a jeho ľudia |
Nadine Gordimerová mě už před lety doslova uchvátila knihou Poutníci, takže když jsem v naší knihovně objevila tuhle povídkovou knihu, nezaváhala jsem. Jenže se mi potvrdilo to, čeho už jsem si všimla u své četby několikrát: já fakt povídky nedávám!
Zatímco knihy – názvy a často i jejich autory – si pamatuju celkem přesně i po letech, povídky mi vypadnou okamžitě po dočtení. Když dočtu povídkovou knihu, pamatuju si stěží právě tu poslední povídku, a i ta je do týdne zapomenuta. Proto jsem si dělala průběžně poznámky, a po dočtení konstatuju:
1) Překvapila mě anotace na obálce – střízlivá, nijak bombastická, ale velmi výstižná. A podobně jsem to cítila s překladem M. Žantovského.
2) Obrovský šok: mezi lety 1989 – 1999 si tuhle knížku v naší malé knihovně vypůjčilo (a přečetlo?) téměř 20 lidí. Kdo by si ji vypůjčil dnes?
"Nemám ráda vodu," řekla. "Říká se, že když ji člověk nemá rád, je to varování, aby se od ní držel dál."