Patnáctiletý kapitán přehled

včera

Tuto verneovku jsem četl v dětství mnohokrát, ale jen z toho důvodu, že to byla jedna ze dvou, kterou jsem vlastnil. Ach jak jsem toužil radši vlastnit Robura dobyvatele, Pána světa, Ocelové město, zkrátka Verneovy echt fantazijní kousky. Tato kniha, byť velmi dobrodružná, přesto drasticky realistická, asi pro děti příliš vhodná není. Ne že bych z toho měl nějaká traumata, přece jenom děti si spoustu věcí nepřipustí. Zato jsem ji teď četl v dospělosti znovu a připustil jsem si je až moc, až se na mě lidi v MHD soucitně dívali, proč brečím jak želva. A i po těch desetiletích se mi slovo od slova vybavily určité pasáže ("Zatraceně" vzkřikl H. a padl mrtev k zemi, nebo: Ať se nebesa protrhnou na ty idioty). A zasazení děje do realistického rámce se projevilo kladně i na mém vztahu k hlavním hrdinům a padouchům příběhu. Zatímco u echt fantazijních Verneových románů mi kladné i záporné postavy přijdou odtažité, abstraktní, často mi jsou jejich osudy úplně fuk, zde to bylo naopak.

22.02.2025

Pan Verne uměl dobře psát, jeho knihy jsem v dobách svého dospívání doslova hltala. A tak jsem si tuto knihu vybrala do letošní Čtenářské výzvy, abych se ponořila do dobrodružného a částečně i napínavého příběhu patnáctiletého kapitána Dicka Sanda. A na závěr bych chtěla už jen vyjádřit naději, že až moje vnučky dorostou do vhodného věku, také si ke knize najdou cestu.