Pedro Páramo přehled
Juan Rulfo
Autor spracoval jednu z najčastejších tém latinskoamerickej literatúry: klasicizmus, systém osobnej moci malých vidieckych pohlavárov vládnúcich neobmedzene nad životom a smrťou svojich poddaných na rozsiahlych latifundiách...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1970 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Pedro Páramo, 1955
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pedro Páramo. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
je náročné čítať túto knihu, niežeby nemala dej, ona ich má hneď niekoľko a všetko sa deje akoby naraz, aj mŕtvi prehovárajú, magický realizmus to ale nie je, skôr realistická fantasy, a pekných viet by ste tam nenašli mnoho, ale to, aké je to celé poskladané, je nadčasové...
V Comale je takové horko, tak že zemřelí se z pekla vrací pro zimník, protože jsou zvyklí na větší vedro.
Související novinky (1)
Knižní novinky (47. týden)
15.11.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Zfilmováno
Pedro Páramo (2002)
Kniha Pedro Páramo v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 64x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 3x |
v Mé knihovně | 18x |
v Chystám se číst | 42x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
pověry moc Mexiko zemřelí rozhlasové zpracování zkreslování vzpomínek nešťastná láska mexická literatura život na vesnici hispanoamerická literaturaAutorovy další knížky
1970 | Pedro Páramo |
1983 | Llano v plamenech / Pedro Páramo |
1964 | Llano v plamenech (13 povídek) |
2000 | Planina v plameňoch (17 poviedok) |
"Je tady vedro," řekl jsem.
"Ano, a tohle ještě nic není," odpověděl mi. "Jen klid. Však to pocítíte jaksepatří, až dorazíme do Comaly. Ta leží přímo na žárovišti země, v samém chřtánu pekla. Stačí, když vám řeknu, že se leckdo z těch, kdo tam umřou a přijdou do pekla, vrací domů pro přikrývku."
Těžko definovatelný příběh, v němž na začátku, po smrti matky, vypravěč putuje do Comaly, aby se setkal se svým otcem (kterým má být Pedro Páramo). Co následuje je něco jako sled momentů z místa, kde bloudí duše zemřelých, ale žijí svoje životy, jako nekončící cyklus, bez času. Kde se jednoduše mluví a existuje, probíhají vzpoury, tahanice o majetek, nevěry, znásilňování, umírání, lidé trpí nedostatkem, ale zároveň je vše tak osekáno a zjednodušeno, že člověk prostě přímo nechápe a nerozumí. Vypravěči se konstantně mění, situace jsou nepřehledné (román prý byl dvakrát delší, ale autor ho hodně záměrně seškrtal). Nemáte se čeho chytit, v tradičním slova smyslu. Rulfo už prý po dopsání téhle knihy vlastně jen fotografoval, psal scénáře a plánovaný román nedokončil po třicet let. Autor, považovaný za tvůrce magického realismu a jeden z největších španělsky píšících, tvrdil, že po smrti strýce, který mu dával náměty k jeho psaní, už nemá kde brát. Tohle je základní kámen magického realismu, který byl inspirací pro Márqueze, který se po napsání svých prvních čtyř knih cítil neschopen psát a teprve přečtení tohohle textu mu pomohlo napsat jeho 'Sto roků samoty'. Stejně tak Jorge Luis Borges tenhle text považoval za jeden z nejlepších napsaných textů obecně. Opět bych řekl, jak moc odlišně lze asi vnímat jeho kvality s hlubší znalostí Mexika, i celkově španělsky hovořících národů a číst v originále. Definitivně jde z toho cítit onen 'Santa Muerte' vibe, který je tolik spjatý právě s Mexikem, kde se předtím vystřídala řada původních říší a jejíž půda je nasáklá krví a smrtí. Rulfo má ale blíže hlavně k smrti a samotě.