Pejskování s Polynou přehled

28.10.2024

Krásné čtyři hvězdičky za pohodovou a vtipnou knížku o pejsce Polyně.

Vypráví nám jí její majitelka, která Poly dostala a popisuje nám spoustu zážitků a příhod.

Je to zábavné a myslím, že i dospělý člověk se u knihy zasměje. :)

19.05.2022

Kniha, kterou mohu vřele doporučit jak malým čtenářům, tak jejich rodičům a hlavně - všem milovníkům psů.
Je psána v ich-formě z pohledu autorky a zároveň majitelky. Příběh začíná ve chvíli, kdy nečekaně získá štěně, o něž se pak začne spolu se svým mužem Mirkem starat.
Autorka ke svému vyprávění využila trochu netradiční styl - mezi líčení zážitků své "pejsky" vkládá jakési "legendy", tedy ústně tradované historky o psech, které vznikají, když si jejich majitelé předávají své zážitky a zkušenosti mezi sebou navzájem. Dědí se v rodinách, vyprávějí se v rámci pejskařské komunity, časem se realita s chutí přibarvuje - a právě v tom spočívá jejich kouzlo. Jejich úkolem je pobavit, potěšit, připomenout již nežijící členy rodiny... mají zaskočit, překvapit, zahřát na duši a hlavně - vyloudit úsměv na tváři. V průběhu let se ty historky všemožně nafukují, ale to vůbec neubírá na jejich kráse, neboť jedině náš miláček je /byl/ ten nejlepší na světě :-) Díky těmto zkazkám naši zesnulí mazlíčkové žijí dál: legendy vznikají, aby se na ně nezapomínalo...
Zvláštní je i originální jazyk plný novotvarů a nezvyklých slov: pejska = fenka, packovat = plavat, umazlené jméno, vyndat z kožichu bábrlata = papírové ozdoby na ocasu draka, přijímat holdy, šlapačka = procházka, uňafnout = štěknout, metelit = prchat...
Dětský čtenář bude nepochybně nadšený, některé narážky však nepochopí - například na film Bohouš se stejnojmenným psím obrem v hlavní roli.
Možná lehce účelově sem byl vložen i příběh bígla Mukiho, z něhož se děti aspoň dozvědí o tom, že i u nás existují výzkumné ústavy, kde se provádějí pokusy na zvířatech. Autorka přidává i občasné rady, jak si počínat a nepočínat při výcviku psa, většinou se však s humorem přiznává k tomu, jak neúčinné byly. S ohledem na dobu vzniku bohužel uvádí i metody výchovy psa, které jsou dnes již dávno překonané - například namáčet štěněti čumák do loužičky s močí, kterou udělalo, nebo ho plácat přes zadek s novinami, atd. Také závěr vyznívá poněkud do ztracena, jako by si autorka nechala otevřená zadní vrátka k budoucímu pokračování. Je proto škoda, že již zemřela - tato kniha vysloveně "volá" po dalším pokračování.

"S takovouhle povahou by měla leda šimrat zeměkouli koštětem."
"Chovatelé psů jsou svět sám pro sebe. Všichni se znají a drží spolu, pokud se ovšem nehádají kvůli psům. Když někdo nadhodí, že knírač Cedr je trochu přerostlý nebo že kolii Almě padá levé ucho, hned je oheň na střeše."
"Psi zkrátka dovedou spoustu věcí, které se nikdy neučili. Stačí, že to kdysi uměl někdo z jejich psích předků, a oni to jednoduše zdědí."
"Poly se už jednou s řekou seznámila. A neslavně. Jako docela malá nám totiž spadla z navigace do ledové Vltavy, když jsme byli krmit labutě. Zvonila pak rampouchy jako vánoční stromeček."
"Skoro každý pejskař má na klíšťata nějaký svůj zaručený recept, od pracného zakapávání olejíčkem a masírování klíštěte krouživými pohyby proti směru hodinových ručiček až po systém NKN, nechat klíště nacucat, až se samo pustí."
"Pudlenku Bibi, tu nenaučila poslouchat ani paní Konopíková, která má na Žižkově soukromou psí polepšovnu a dovedla by polepšit snad i psa baskervillského."