Penelopa přehled

Není vhodnějšího názvu pro psychologii těchto sonetových písní nad „Penelopu“. Tato Psyché-Penelopa, věrně čekající na Erota-Odyssea, jenž zmizel v nekonečných dálkách, ale v paměti stále jej třímající, rozsvěcuje do temna útlý, chvějný kahanec, a slabé, bledé ruce jej zdvihají, aby osvítily toho, kdo nepřichází, ale jenž přijíti musí... Básnířka napsala ještě jedno drahé jméno v závěru svých poesií: „Sapfó“. Milenec jejích veršů není fantomem, ač má všechno jeho třpytivé, mihotavé kouzlo. Pročtete-li a prožijete-li tyto sonetové písně, zjeví se vám milenec v určité podobě. A to proto, že jest poesie tato opravdu procítěná a prožitá, třebas resignovala na přesné popisování reality, třebas volila antickou stylisaci, ač je v svém základě čistě dnešní, živě krvácející a přítomně bolestná. (z úvodu Jiřího Karáska ze Lvovic)... celý text