Perspektiva naděje přehled
Jolana Poláková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165120/perspektiva-nadeje-165120.jpg
5
3
3
Tato kniha navazuje na předchozí knihy Jolany Polákové, které se zabývají vztahy imanence a transcedence. Autorka zdůrazňuje potřebu myšlenkové, mravní a existenciální katarze transcedence. Poskytuje vyvážený kritický pohled na postmodernu, upozorňuje na její specifickou jinakost, na rozsah jejího pronikání do všeobecného vědomí. Naznačuje směr jejího historického vývoje, který se rodí v estetické rovině, ale zasahuje všechny ostatní rozměry lidského života. Úvodní pasáž předesílá expozici čtyř stupňů, jimiž se filosofie dosud transcedenci otevřela (Platón, I. Kant, K. Jaspers, E. Lévinas). Nejen z tohoto filosofického zázemí (F. Capra, R. Panikkar, A. H. Maslow, aj.) hledá autorka ty podoby transcedence, které jsou příznačné pro postmoderní dobu. Jednou z nich je tzv. relativní transcedence - transpersonalita, transkulturalita, která je podle autorky v určitém smyslu předběžná a omezená (relativní překročení moderní imanence). Hledání relativní transcedence implikuje tázání se po transcedenci absolutní. Postmoderna svou přemírou relativity paradoxně vytváří pozitivní podmínky pro toto radikální hledání. Tato část textu analyzuje pojmy jako je transuniverzalita, transalterita, proexistence. Autorka dochází k závěru, že filosofie transcedence vychází spíše z principu žité vztahovosti než z principu myšlené substanciality. Její bezprostřední otevřenost absolutnu ji sbližuje se spiritualitou. Filosofie transcedence je s metodologickou principiálností sama otevřena transcedenci.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Perspektiva naděje. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1997 -
Cena Toma Stopparda
(studie)
Kniha Perspektiva naděje v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
| 2008 |  Smysl dialogu |
| 1995 | Filosofie dialogu (Rosenzweig, Ebner, Buber, Lévinas) |
| 2007 | V zápasech za Boží věc |
| 1995 | Perspektiva naděje |
| 1996 | Možnosti transcendence |
Výborná kniha, která je dostatečně složitá na to, aby se vyvarovala zjednodušujících klišé, ale přitom průzračně pronikavá. Jolana Poláková uvádí velice dobré důvody, proč bychom se neměli jako duchovně hledající lidé spokojit s myšlenkami a zkušenostními strukturami, které nalézají transcendenci - čili přesahující skutečnost - uvnitř tohoto konečného světa (či kosmu, chceme-li), a sugestivně přibližuje význam vztahu k absolutní transcendenci. Neboť jedině tam, kde dochází k přesahování všeho konečného a světského, a kde již tudíž nelze předvídat, kalkulovat ani poznáním uchopovat, je možná opravdová naděje. Idea absolutní transcendence, tj. přesahující skutečnosti vymykající se všem našim krátkozrakým horizontům i limitům všeho pozemského bytí, vede duchovně hledajícího člověka k celistvé obrodě jeho svobody - obrodě, která pramení z nového, kvalitativně proměněného prožitkového porozumění smyslu vlastního života i smrtelnosti. Vztah k Bohu - ať již primárně skrze druhého člověka v lévinasovsky etickém setkání, nebo v osamělosti modlitby a pouti, či v upřímně náboženské pospolitosti - není pouze dalším ubezpečením či uklidněním člověka uvnitř světa, není dalším rozšířením vědění či prohloubením určité mohoucnosti, a dokonce netkví primárně ani ve vědomí jakési mystické symbiózy věcí a bytostí. To vše lze ve větší či menší míře vysledovat právě tam, kde dochází k relativní transcendenci, tedy k "přesahu" světa uvnitř tohoto světa - ať už je dějištěm pouze sama lidská duše či mysl, nebo tajemná příroda kolem nás, vposled celý vesmír. Vztah k absolutní transcendenci znamená prožití Boží svobody, onoho biblického "Jsem, který jsem", vždy již překračujícího všechny dílčí, předjímající a zoufale konečné perspektivy. A tzv. postmoderní situace ve svých duchovně-kulturních aspektech, zahrnujících častou nedůvěru k tradičnímu institucionalizovanému náboženství a mechanickému fundamentalismu, může být paradoxně velkou příležitostí, neboť vyzývá duchovně hledajícího k tomu, aby za sebou nechal idoly i strnulé ideje a vydal se ve stopách Neviditelného.